Atmosféra jako za totality: mocenské lži, vyvolávání strachu, postihy nepohodlných, všudypřítomná agitace a neustávající projevy loajality k režimu

Havlův zelinář vyvěšoval do výlohy heslo "Proletáři všech zemí, spojte se!", aby tím prokázal svou loajalitu k režimu. Dnes se ta doba vrací. Zfanatizovaná klaka s vypláchlými mozky jako stádo zotročených povinně skanduje "Sláva Ukrajině!" a na své osobní profily si narychlo připínají modrožluté vlajky. Snad ze strachu, aby jich kdosi ideově bdělý z jejich okolí neobvinil z toho, že fandí Putinovi. A světe div se, i ty výlohy obchodů si opět nechávají zdobit angažovanými hesly a portréty svých milovaných vůdců.

Václav Havel ve své eseji Moc bezmocných skvěle popsal chování typického spořádaného občana-zelináře, který v době tuhé totality bez valného nadšení vkládá do výlohy obchodu plakáty s režimními hesly, aby nevybočoval z řady a nevyvolával zbytečnou pozornost režimu odlišností mezi stejně vyzdobenými výklady:

Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo "Proletáři všech zemí, spojte se!"
Proč to udělal? Co tím chtěl sdělit světu? Je skutečně osobně zapálen pro myšlenku spojení proletářů všech zemí? Jde jeho zapálení tak daleko, že cítí neodolatelnou potřebu se svým ideálem seznámit veřejnost? Uvažoval opravdu někdy aspoň chvilku o tom, jak by se takové spojení mělo uskutečnit a co by znamenalo? Myslím, že u drtivé většiny zelinářů lze právem předpokládat, že o textu hesel ve svých výkladech celkem nepřemýšlejí, natož aby jimi vyslovovali něco ze svého názoru na svět.
To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spolu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že nemá "výzdobu"; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální. Udělal to proto, že to patří k věci, chce-li člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce "maličkostí", které mu zajišťují relativně klidný život "v souladu se společností".

Zatímco onen fiktivní Havlův zelinář už v té době sám nevěřil heslům, které vkládal do výlohy a nejevil ani velké nadšení pro podobnou agitaci, u dnešních bojovníků za Krásný nový svět Nového světového globalistického řádu odhodlaně válčících proti všem neposlušným, kteří se nechtějí očkovat a jiným novodobým nepřátelům státu z řad údajných proruských agentů-dezinformátorů, je to přesně naopak. Spíše než onoho rezignovaného zelináře připomínají nařvané svazáky ze 40. a 50. let, zuřivě horující za novou totalitu. Ve svém boji dokáží křivě obviňovat, bezostyšně lhát a jsou schopni popírat to, co tvrdili ještě včera. Zároveň ti samí obviňují druhé z šíření dezinformací. A stejně jako kdysi si dokonce zdobí i ty výlohy a vystavují si v nich portréty svých politických idolů.

Vloni jsem psal o bizarní reklamě lyžařského areálu Klíny, která nesla na levém horním okraji vysoce inteligentní, ale s posláním skiareálu naprosto nesouvisející zvolání FUCK PUTIN lemované v modrožlutých barvách. Stejný nápis si nechali vytapetovat na zdi bývalého okresního úřadu ve Vyškově:

Móda veřejně vyvěšovaných angažovaných hesel se rozmáhá ve velkém i nadále, neboť covidem, vakcínami a souvisejícím mediálním běsněním vymleté mozky našly svou novou modlu: fešáckého generála ve funkci prezidenta. Někteří se snad v Havlově zelináři vzhlédli jako ve svém vzoru, protože to, co visí ve výloze luxusní chemické čistírny u nákupní pasáže Platýz v centru Prahy, je cosi mnoho desetiletí nevídaného, co naposledy pamatujeme snad ze 70. a 80. let minulého století: objevil se zde úžasný plakát (v celé své kráse viz obrázek níže) hrdiny nové doby - čerstvého rezidenta-rozvědčíka na Pražském hradě v podobě komiksového hrdiny Captain Czecha. Národ z té krásy úžasem oněměl.

Kult osobnosti bezpáteřního komunistického lampasáka vycvičeného svými loutkáři až do nejvyšší funkce ve státě nabírá míry někdejšího stalinistického kultu. Provolávání slávy fešáckému vůdci provází na druhé straně vlna štvaní a nenávisti vůči komukoliv, kdo má jen malé pochybnosti o vládní linii oddanosti USA, NATO, EU, zájmům Ukrajiny a poslušnosti generálovi a jeho vládním i mediálním přikyvovačům.

Dezoláty zmydlit a zmlátit, postavit před soud, antivaxeři jsou neonacisti, je nutné je eliminovat. Heil... tedy Sláva Ukrajině!

Nebývale vyhrocené atmosféry v české společnosti si mj. všiml i anglický týdeník Spectator, jenž se ve svém nejnovějším čísle zmiňuje o varovných případech kriminalizace osob v ČR za vyjádření odlišného názoru o konfliktu na Ukrajině:

"Česká republika však posunula věci o krok dále, když ti, kdo vyjadřují kontroverzní názory na válku, jsou stíhání v rámci zákonných omezení svobody slova. Nyní se však nejednoznačné zákony dříve používané proti nepatrné menšině šílenců a výtržníků najednou používají ke kriminalizaci názorů významné části populace. (...) Navzdory nedostatku kontroverze ohledně trestních případů se svoboda slova pomalu, ale jistě stává jedním z největších politických problémů země."

A to britský týdeník rozhodně není schopen v jednom článku postihnout vše, co se u nás momentálně odehrává. Jak známo, po březnové demonstraci v Praze došlo k policii vyprovokovanému incidentu u Národního muzea s tvrdým zásahem policejních jednotek proti několika protestujícím. Poslechněte si, jak výsledky vyšetřování komentuje poslanec ODS, předlistopadový předseda SSM Pavel Žáček a jak se vyjadřuje o protivládních demonstrantech po jednání parlamentní komise:

"Politici z opozice sedli na lep ruské "televizi".
"Jsme v situaci, kdy policie chránila nám všem drahé Národní muzeum před vpádem v uvozovkách dezolátů do budovy..."
Zdroj: ČT24, 13. 4. (cca v čase 22:30 min.)

Lidé, kteří si dovolují zpochybňovat tvrdý zásah policie jsou tedy "svedení" proruskými vlivy a protestující jsou už rovnou označeni za dezoláty. Prý zatím jen "v uvozovkách". Ale pokud toto hanlivé označení souhrnně nálepkující celou skupinu jinak smýšlejících občanů běžně zaznívá z médií, kam to asi v brzké době povede?

Jestliže se jednou ocitnete ve skupině takto označených osob, je velice reálné, že státní orgány vás v brzké době pod titulem dezoláta zavedou v seznamu extremistů, což se může rovnat rozsudku omezení vašich práv a svobod. Pak se vám může stát, že na úřadě, v bance, v zaměstnání, či kdekoliv při nákupu základních potřeb zjistíte, že při jednání s vaší osobou je nařízen zvláštní režim, včetně očividných snah co nejvíce vám znepříjemnit život. Najednou pochopíte, že být dezolátem je cosi jako být kulakem v dobách minulých. Že vás takto nikdo nenazývá jen "v uvozovkách", ale tato charakteristika je oficiálně vede ve směrnicích Ministerstva vnitra pro boj s vnitřním nepřítelem.

Mimochodem v reportáži ČT24 o jednání parlamentní komise stojí ještě za zmínku okamžik, kdy se reportérka ČT ptá policejního prezidenta Vondráška (cca v čase 21:20 min.): "Myslíte si, že je vhodné, že někteří poslanci zpochybňují práci policie?" Na to nelze jinak, než odpovědět otázkou: Je vhodné, že práci policie zpochybňuje i hvězdný moderátor České televize Jakub Železný na zachyceném videu při spáchání dopravního přestupku? Citujme ze zdlouhavého rozhovoru arogantního a lhavého moderátora Událostí ČT se zasahujícími policisty na poznámku jednoho z policistů, zda si hodlá na jejich chování stěžovat:

"Ne, tam když jsem jednou byl, tak mi bylo řečeno... to nemá smysl. Pánové si všechno dosvědčej, že to bylo všechno v pořádku."

Hvězdný moderátor ČT tedy zpochybňovat zásah policie smí, ale běžný občan-dezolát nikoliv? Když slyším Železného slova, že policisté si během případného vyšetřování svého zákroku vše navzájem dosvědčí, vybaví se mi svědectví zmlácených osob na vyšetřovnách (mezi nimi i univerzitních profesorů a ekonomů) po policejním zásahu během zasedání Mezinárodního světového fondu a Světové banky v Praze v září 2000, jež téměř všechna média zamlčela a která policie zahladila stejným stylem. Tehdejší ministr vnitra Gross tato svědectví o policejní brutalitě na vyšetřovnách, za mohutného aplausu médií (i České televize) označil za "hovadské argumenty". Policejní vyšetřovatelé se totiž při prověřování zákroku, přesně dle Železného narážek, podpořili navzájem a prohlásili, že vše bylo v nejlepším pořádku. Média přitom volala po ještě tvrdším zákroku proti demonstrantům. Přisadil si mj. tehdejší reportér TV Prima Jiří Borovec, který byl zachycen v dokumentu o událostech Hry prachu, tázající se majora Husáka: "A dostali ti drbani aspoň pořádně na držku?" Netřeba dodávat, že "drbany" byli míněni demonstranti...

Naši novináři jsou totiž zvyklí, že pokud se podbízejí většině a tzv. požadavkům "obecného mínění" a vládní linii, mohou bezostyšně lhát, zamlčovat fakta, překrucovat realitu, manipulovat, bezmezně pomlouvat a ostouzet jiné lidi, tak jim všechno projde. A ono jim většinou opravdu vše projde!

Jakkoliv brutální zásah policie je z pohledu našich vyvolených novinářů vždy v pořádku, pokud se netýká jich samotných. Ovšem pozor! Ani mainstreamový novinář s hvězdnou kariérou si nemůže být nikdy jistý svou pozici na mediálním výsluní. Nedej bože, pokud se odváží vymknout stanovenému zadání a dovolí si zaútočit na vlastní chráněnce a privilegovanou vrstvu mocných. Najednou se na ně vyvalí všechna špína a jejich vlastní spřízněnci je zasypou totožnou lavinou lží a pomluv, kterou dosud chrlili na jiné. I v okruhu spřízněných novinářů hlavního proudu je velmi úzce vymezeno, co se musí povinně podporovat a nadšeně hájit, co a koho je možné kritizovat a z čeho je dovoleno dělat si posměch.

Když Dalibor Balšínek před 10 lety ještě jako šéfredaktor Lidových novin dělal otevřenou prezidentskou kampaň Karlu Schwarzenbergovi, byl to poslušný, a tudíž uznávaný novinář. Stejně tak Jiří Peňás, když dlouhá léta psal hezky provládně liberálně v Respektu. Ale zastat se odvážného názoru sportovce Svobody vyjádřit se kriticky k naší kultivované ministryni obrany a udělat si z jejích mindráků srandu? Tak to tedy ne!

Je to pořád stejná písnička, stále stejný příběh, jak jsem jej popsal v článku o Jaromíru Nohavicovi: Jste jim dobří, jen když podkuřujete stádu a většině. Pokud se budete podbízet většinovým postojům a náladám, budete opakovat to, co chce slyšet okolí a zůstanete konformní, nebudete mít s reakcí společnosti a moci žádný problém. Pokud si ale dovolíte výjimečně jít proti proudu, projevíte odpor vůči většinovému názoru, nebo se jen znelíbíte komusi vlivnému, jemuž se stádo povinně klaní, jste najednou odepsaní. Přesně to samé se stalo Balšínkovi s Peňásem. Teď si můžou oba dva vychutnat svou vlastní medicínu a popřemýšlet, v jakém silně toxickém prostředí se to po celá léta pohybovali a kde sami podporovali nenávistnou atmosféru vůči komukoliv kriticky smýšlejícímu, a to vlastními postoji ve svých neotřesitelných funkcích porevolučních komisařů novinářského mainstreamu. Teď se jim vše vrátilo, a to jen proto, že si dovolili zesměšnit nedotknutelnou kabelkovou ministryni obrany.

Stejně tak to chodí i ve světě. Co jiného představuje případ amerického novináře Seymoura Hershe? Kdysi to byl běžný provládní novinář s volným přístupem do Bílého domu a Pentagonu a žurnalistický prominent. Jenomže co s ním dnes, když dovolil na základě vlastních zjištění a faktů napsat, že za odpálením plynovodu Nord Stream stála vláda USA, či obvinit idola Západu Zelenského ze zpronevěry stovek miliard dolarů z amerických fondů? Okamžitě je z něj největší novinářský vyvrhel, šířící dezinformace a ruskou propagandu. Armádní operace vlády Spojených států přece nebude nikdo vyzrazovat; lhát se musí jen jedním směrem. Další osud Seymoura Hershe je značně nejistý, když vzpomeneme případ jiného odvážného novináře Uda Ulfkotteho poté, co odhalil, že většinu západních novinářů řídí americká tajná služba.

Každé takové odhalení je velmi cenné, i když přichází opožděně. Kolikrát jen za posledních 30 let jsme se s odstupem času dovídali, že nám masmédia sprostě lhala? S tímto přiznáním přicházejí překvapivě i novináři, od nichž bych to vůbec nečekal. Novinář Martin Komárek, nyní působící v Deníku uznává v diskusi s autory petice za mír na Ukrajině, že většina českých médií nekriticky přejímá ukrajinskou propagandu, stejně jako to dělala v minulosti s propagandou americkou v době, kdy USA vedly nelegální genocidní válku v Iráku. Sám se však naivně domnívá, že u nich v redakci Deníku dokáží na tyto novinářské chyby poukázat.

Ne, pane Komárku, nedokáží. Je to ještě horší než v letech po 11. září 2001, kdy USA spustily nekonečné války proti Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi. Tehdy do médií ještě sem tam pronikaly kritické názory, dnes, po tříletém covidovém a očkovacím běsnění, převládl naprosto jednostranný a druhou stranu umlčující příliv agitpropagandy. Mediální prostor pro rozdílné pohledy na věc byl navíc po zahájení války na Ukrajině zlikvidován a jeho nositelé se ocitají téměř na hraně kriminalizace, viz nejen zmíněný případ pětibojaře Svobody. Podílí se na tom velkou měrou i "váš" Deník, který rozhodně na nějaké své omyly z minulosti (a že jich bylo!) nepoukazuje.

Zatímco šéfredaktor Deníku Roman Gallo osobně ve vašich novinách, pane Komárku, vyzývá čtenáře, aby jemu i dalším redaktorům zasílali své názory, připomínky a kritické ohlasy k jejich práci a obsahu listu, ve skutečnosti je to naprosto bezpředmětné, neboť nikdo z redakce na kritické reakce čtenářů nereaguje. Během posledních 3 měsíců jsem zaslal pěti redaktorům Deníku, včetně samotného šéfredaktora upozornění na chyby, jichž se dopustili ve svých příspěvcích. Jaká myslíte, že byla odezva? Neozval se ani jeden z oslovených, v Deníku nedošlo k jediné omluvě/opravě za chyby v tištěném vydání. (O té největší dezinformaci Deníku, kdy redaktor Šulc suverénně a bez ověřování prohlásil známý protiválečný výrok spisovatele Remarqua za neexistující, jsem psal v článku Celostátní Deník ve svém boji proti "dezinformacím" bezostyšně lže: Protiválečný výrok spisovatele Remarqua označil za falešný a jeho šíření za účelovou lež proruské propagandy!)

Poslední případ dezinformace z útrob redakce Deníku je ještě čerstvý: dne 6. 4. 2023 v tištěném vydání vyšla v rámci rubriky Deník proti fake news reakce na článek dr. Vladimíra Čížka s názvem "V Japonsku se začíná mluvit o úmrtích po očkování", uveřejněném na Blogosvětě. Redaktor Jaroslav Krupka ve snaze diskreditovat tvrzení z Čížkova článku uvedl, že doktor Čížek se "prezentuje jako lékař", čímž naznačuje, že ve skutečnosti je to jen jakýsi nedůvěryhodný homeopat a snižuje tak váhu jeho názorů. Pan novinář se zjevně nijak nepokusil ověřit, že MUDr. Vladimír Čížek je cévní lékař na klinice Sagena ve Frýdku-Místku, kde má také svou ordinaci, lze jej též vyhledat v seznamu lékařů České lékařské komory a jeho lékařské diplomy možno stáhnout také na jeho webu.

Vladimír Čížek dle svých slov nehodlá na článek z Deníku nijak reagovat, neboť nechce "pánovi, který se prezentuje jako novinář, dělat reklamu," což naprosto chápu. Sám připomíná zkušenost s jiným podobným lovcem dezinformací: "Na pana Cempera podala svého času jedna právnička mým jménem stížnost, a tu si různé úřady přehazovaly jako horký brambor, až zmizela v nenávratnu." Je totiž zřejmé, odkud pan redaktor Krupka čerpal (doslova) informaci, která má dehonestovat vážnost slov pana doktora. U našich novinářů je zvykem, že zcela nekriticky přebírají jakákoliv tvrzení tohoto typu z webu manipulatori.cz a podobných zdrojů, nenamáhají se je jakkoliv ověřovat a prezentují je jako fakta. Je naprosto zjevné, že osoby typu Cempera a Kartouse a jejich organizace jsou chráněnci státu a z toho důvodu nemůžeme ze strany soudů očekávat jinou reakci. Důkazy o tomto zřejmém propojení jsem předložil už v článku Čeští elfové, lovci "dezinformátorů" a jiná komanda myšlenkové policie.

Naši novináři mohou bez jakýchkoliv následků lhát a šířit dezinformace, a nic se jim nestane, pokud mají dostatečné krytí shora. Mohou o vás říct, že nejste tím, za koho se vydáváte nebo tvrdit, že nepracujete v profesi, kterou přitom provozujete celý život. Mohou z vás doslova udělat orwellovskou "neosobu". Bránit se proti tomu není možné, protože vám zkrátka vůbec nedovolí reagovat. Slova "lovců dezinformátorů" jsou svatá a média je automaticky berou téměř jako rozsudek. ("Odborníci na dezinformace tvrdí, že...") V konkrétním případě redaktorů Deníku si nějak nedokážu vysvětlit, jak mohou vést rubriku s názvem Deník proti fake news a přitom se nepozvracet při pohledu do zrcadla.

Stejně jako si zvykli lhát novináři, lžou nám i politici. Ne že by tomu někdy bylo jinak, ale po třech letech brutálního dezinformačního covidového teroru se i oni naprosto utrhli z řetězu a jsou schopni lhát všem do očí a bez mrknutí oka popřít to, co tvrdili ještě včera. Náš nový hradní rezident, naprosto bezcharakterní hajzl si ve svém inauguračním projevu dovolí říct "Pravda zvítězila!", a pak v životopise na stránkách Hradu beze studu přiznat, že sám lhal, když několik dlouhých měsíců zapíral, že studoval na komunistického špiona: "V roce 1988 před nástupem na postgraduální kurz jsem se stal členem Zpravodajské správy Generálního štábu.". Bez ohledu na to, že toto sám dříve popíral! A tento "charakter" si někteří chaoti odvažují ještě vystavit do výlohy jako svůj idol?!

Věřte tomu, že covidoví fašisté se už od nynějška nezastaví před ničím a při svém lhaní vám budou doslova plivat do očí. Ukázkovým příkladem je nechvalně proslulá slovenská europoslankyně Nicholosonová. V rozhovoru s Lubošem Blahou bez mrknutí oka prohlásila, že do ničeho, co se tady odehrávalo za poslední 3 roky, nikdo nikoho nenutil! Dříve vás málem posílali do koncentráku a odsuzovali, že nepatříte do společnosti, pokud jste se nechali x-krát naočkovat nebo neměli platný PCR test, dnes vám bez ostychu tvrdí, že jste se přece mohli "svobodně rozhodnout"!

Pro připomenutí starších výroků Nicholsonové: Slovenská europoslankyně nadšeně hlásí: Bez covidpasu vám už nedovolíme ani koupit si kafe!

Připravte se, že takto nám budou srát na hlavu ve velkém. A ještě vám budou přitom vyčítat, že se dostatečně pružně nepřizpůsobujete neustále se měnícím názorům a požadavkům, které určují oni. A nezapomenou u toho okamžitě projevit svou loajalitu k novým poměrům. Lhali nám ve všem celé dva covidové roky, klamali nás okolo cvičení na mobilizaci, jehož cílem prý nebylo cvičení na mobilizaci, lžou nám o chystané vojenské základně USA v Mošnově, která zde prý rozhodně nebude, i když už v lednu 2020 ji Američanům přislíbil Alexandr Vondra (Projev na shromáždění ODS dne 18. 1. 2020): "Radar je pasé, ale odvážně navrhněme Američanům, zřídit na Mošnově společnou strategickou leteckou základnu!"

Náměstek moravskoslezského hejtmana Kania v rozhovoru pro MF DNES prohlásil, že v Mošnově bude stát pouze armádní logistické centrum, a nic jiného. Zřejmě při plném vědomí doslova řekl:

"Ve smlouvě s ministerstvem obrany bude jasně definováno, k čemu má tato logistická základna sloužit. Pokud by byla nějak porušena, musela by nám armáda to území vrátit. Takže tam budou sklady, nic jiného. My nepředpokládáme, že by tuto smlouvu armáda porušila. Smlouva je jen signálem pro obyvatele kraje, že si budeme hlídat, co se tam děje. Že tam bude logistické centrum, nic jiného."

Na další dotaz, zda vylučuje, že by se v logistickém centru ubytovaly cizí vojska, odpověděl náměstek Kania slovy:

"Ve smlouvě bude celá věc takto ošetřena, působení cizí armády by bylo porušením smlouvy a my bychom chtěli tamní areál vrátit."

Neprozradil už, jak by to chtěl provést, pokud by se US army do areálu v Mošnově opravdu nasáčkovala (což by nebyl žádný div) a usadila se tam se vším vybavením a infrastrukturou. Odhodlal by se snad pan náměstek zaklepat na dveře hangáru a se vším důrazem by prvnímu americkému generálovi, který by odtamtud vyšel, tvrdě a nekompromisně vzkázal: "Seberte si všechno, jste se navozili a pakujte se odtud pryč!"?

Naše novináře toto vůbec nezajímá, neboť pokud drží s mocnými a poslouchají pokyny shora, o čem smějí psát a dokud se nic vážného nedotýká jich samotných, panující stav jim vyhovuje. Pokud na ně nepřijde řada, budou držet basu. Stejně jako naše celebrity a kulturní pracovníci. Když jim peníze proudily na jejich účty a obavy o ztrátu obživy se jich netýkaly, byli zticha a poslušně panáčkovali před svými vyvolenými politiky. Nevadilo jim, když lidé během lockdownu zavírali své firmy, že nemohli platit své závazky kvůli ztrátě práce. Nevadilo jim rušení pošt, ani odebírání peněz důchodcům. Nyní však došlo i na ně a jejich příjmy a najednou se probudili ze snu.

Jen pro připomenutí, když slyšíme o rozhořčených pořadatelích kulturních akcí: jsou to ti samí, kteří nás ještě před rokem a půl s nadšením terorizovali kontrolami PCR testů a certifikátů o očkování při vstupu do jejich kin, divadel a sportovišť a byli celí bez sebe z toho, že ti poslušní očkovaní, předem otestovaní lidé s certifikáty a nahranými aplikacemi jim zjednodušili kontroly, místo toho, aby celou buzeraci odmítli jako omezování základních svobod. Viz výroky zotročených zřizovatelů a pořadatelů akcí v článku ze září 2021:

• "Budeme muset některé lidi kontrolovat, ale nebude jich tolik, což nám určitě ulehčí práci."
• "Pokud bude jedno skenování místo dvou, tak to je vždy ulehčení..."
• "Když to bude funkční a pro všechny, tak si myslím, že o to budou mít pořadatelé zájem".

Tímto postojem naprosto ochotně přitakali novým covidofašistickým omezením a napomohli utahování šroubů nad obyvatelstvem i nad sebou samými. A nyní se ti samí podivují, že došlo i na ně?

A jaké je to největší "překvapení? Nejvíce dotací a finanční podpory po státu žádají právě ti, kteří jindy prohlašují, že stát nemá co zasahovat do jejich životů a do jejich podnikání. :) Přitom neuplyne jediný týden, abych v našem tisku nenašel aspoň jedno interview s celebritou z řad herců, zpěváků, modelek a jiných bulvárních hvězdiček, v němž se chlubí, jak si "za covidu" skvěle doma odpočinuli a mohli se věnovat rekonstrukcím vlastních chalup a dalším svým zálibám.

V 90. letech (a ještě donedávna) jsme právě z jejich úst slýchali kázání, že nikdo si nemá nárok stěžovat na stát a spoléhat na jeho pomoc, neboť konečně žijeme ve svobodné společnosti a máme neomezené možnosti podnikání, tudíž kdo jen trochu chce, je šikovný a schopný, dokáže se za každých okolností dobře uživit. A ten, kdo si neustále na cosi stěžuje a neumí si na sebe v dnešní době vydělat, tak jen proto, že je asi neschopný a málo se snaží. A pokud někdo práci ztratí, musí si umět najít jakoukoliv novou.

Proč to tedy naprostá většina z nich nečinila během covidových lockdownů? Místo toho celé měsíce seděli doma na covidových podporách, které jim milostivě nasypal ten odpudivý Babiš (viz Hlídač státu). Pamatuje snad někdo, že by obyčejným lidem, kteří ne vlastní vinou v porevolučních letech přicházeli o práci kvůli masivnímu propouštění, privatizačním čachrům, tunelování státních podniků nebo tzv. zeštíhlování (eufemismus pro hromadné vyhazování z práce z důvodu prodeje podniku do zahr. rukou) stát kompenzoval jejich původní příjmy v plné výši jako těmto hlučným mediálním hvězdám?

Sami přece měli možnost prokázat to, o čem nás celé roky přesvědčovali: Že nikdo nemá nárok skuhrat a naříkat na poměry, protože kdo prý je schopný, tak si práci vždycky najde a dobře si vydělá. Cosi jsem o tom psal v třídílném článku z loňska: Výsměch českých celebrit na sociálních covid-dávkách od státu.

Jeden příklad za mnohé:
"Já opravdu nikdy od státu nic nechci s výjimkou toho, že mě nechá dělat to, co dělám, nebo ať mi k tomu vytvoří podmínky. A když to nejde, ať mi to kompenzuje. A to nejenom mně, úplně všem!"
Matěj Ruppert v květnu 2020

Byli však i takoví, kteří v době, kdy neměli do čeho píchnout, našli "uplatnění" v covidových centrech a hygienických stanicích, kde vypomáhali s trasováním obyvatel a jejich uvrhováním do povinných karantén v případě pozitivních PCR testů. V domnění, že "pomáhají", v podstatě přispívali k nastolení covidových represí nad vlastním obyvatelstvem. Nesporně se mnozí z nich zanedlouho opět ukáží ve světlech médií jako nadšení podporovatelé nějakého super fešáka z naší politické scény, nebo v nějaké super cool kampani za potlačení práv a svobod lidí, kteří prý šíří proruský vliv a dezinformace.

Ovšem výrazy tupé a otrocké loajality k režimu se neprojevují jen mezi novináři, politiky a hvězdičkami z šoubyznysu. Začíná jimi být prostoupena celá společnost, včetně lidí z průmyslu a ekonomické sféry. Již během covidismu nám vyhrožovali bolševici z Hospodářské komory, že při vstupu kamkoliv se budeme muset prokazovat moderními elektronickými špiclovacími aplikacemi ("Jestliže pro vstup do provozovny bude potvrzení od zákazníka nutné, pak myšlenka Hospodářské komory je, že zákazník se při vstupu prokáže potvrzením v mobilní aplikaci nebo na papíře, že podstoupil test, je očkován nebo má protilátky."), v bankovní sféře už za ty 2 roky pokročili o kus dál a vyžadují rovnou správné ideologické nastavení.

Komentátor Krajských listů Štěpán Cháb popisuje v článku Česká spořitelna na válečném bojišti svou zkušenost s tiskovým odborem této politicko-bankovní instituce se správnými euroatlantickými hodnotami:

Kdo napíše Filipu Hrubému, mluvčímu České spořitelny, a to na e-mail fhruby@csas.cz, přijde zvědavému uživateli mozku prazvláštní odpověď. Ocituji:
"Dobrý den, ahoj,
nejsem v dosahu emailu. Je-li to urgentní volejte/pište SMS, případně kontaktujte mého milého kolegu Lukáše Kropíka lkropik@csas.cz 775 013 139. Nerozhodne-li se mezitím válečný zločinec Vladimír Putin ukončit svět, budu zpět v úterý 11. dubna.
Zůstaňte naživu a můžete-li, pomozte obraně proti Putinovské agresi na Ukrajina.pametnaroda.cz
Díky!
Filip."

Při čtení slov mluvčího bankovní instituce aby se člověk začal bát, že bez zvolání Sláva Ukrajině! při vstupu do pobočky České spořitelny mu snad ani neotevřou účet. A bez modrožluté vlajky v klopě kabátu asi může na poskytnutí úvěru rovnou zapomenout. Jakou přiléhavější paralelu o novodobém zelináři, který vkládá do své výlohy propagandistická režimní hesla, byste ještě byli schopni nalézt? Výstižná pasáž z Havlovy Moci bezmocných se zde přímo nabízí:

Jak vidět, sémantický obsah vystaveného hesla je zelináři lhostejný, a dává-li své heslo do výkladu, nedává ho tam proto, že by osobně toužil právě s jeho myšlenkou seznámit veřejnost.
To ovšem neznamená, že jeho počin nemá žádný motiv a smysl a že se svým heslem nikomu nic nesděluje. To heslo má funkci znaku a jako takové obsahuje sice skryté, ale zcela určité sdělení. Verbálně by je bylo možné vyjádřit takto: já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidný život. Toto sdělení má přirozeně svého adresáta: je namířeno "nahoru", k zelinářovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se zelinář kryje před případnými udavači.

Stejně jako Havlův zelinář, i mluvčí bankovní instituce chce být považován za poslušného občana, který se chová tak, jak je od něj očekáváno. Proto vyjadřuje "povinnou" podporu Ukrajině a ohání se bojem proti ruským imperialistům. A stejně jako onen zelinář směřuje své sdělení nikoliv svým posluchačům/příjemcům tiskového sdělení, ale těm nahoře, přesněji řečeno státní moci a bezpečnostním orgánům, aby je ujistil o své loajalitě k režimu. Vždyť co by se mohlo stát, kdyby toto své sdělení v e-mailu vynechal a neprojevil žádnou podporu bojujícímu modrožlutému týmu? Někdo by si mohl myslet, že je mu osud Ukrajiny zcela ukradený, nebo je snad pod vlivem proruských dezinformátorů a napomáhá tím Putinovi? K tomu prostě nesmí dojít, nějaké angažované prohlášení je zkrátka nutné vložit do textu e-mailu, dát si jej do záhlaví svého profilu na sociální sítě, změnit vyzvánění v mobilu na provolávání slávy Ukrajině a pro jistotu všechny své sousedy v domě zdravit s dovětkem Smrt Putinovi. Jistota je jistota.

A každý vedoucí pobočky ČS, který "opomene" vylepit do výlohy plakát na podporu Ukrajiny, nebo alespoň portrét nového rezidenta na Hradě v podobě armádního hrdiny, bude potrestán odebráním veškerých prémií, snížením dávek na služební vozidlo a ukončením členství v golfovém klubu.

To, co sledujeme v naší společnosti v posledních měsících, je nová fáze přípravy totality. Přes dva roky trvající covidová drezúra lidem vymlela mozky a vycepovala je k automatické poslušnosti k jakýmkoliv příkazům shora. Lidé si během tohoto krátkého období přivykli na to, že musí neustále hlídat, která nařízení, příkazy či vynucovaná pravidla zrovna platí, aby náhodou nepřekročili nově stanovené normy a nedostali se do potíží. Ochotně se přizpůsobili tomu, že ze strany vládnoucí moci smějí být neustále sledováni, kontrolováni, trasováni, na okamžitý pokyn shora se mají poslušně běžet naočkovat, každé ráno se povinně otestovat a všechny zjištěné osobní, zdravotní i zcela soukromé údaje okamžitě hlásit příslušným nadřízeným. Díky covidistickému běsnění byli lidé ochotni zahodit všechny své zásady a zavrhnout svá osobní práva, svobody, vzdát se ve prospěch státu svého soukromí; zkrátka si zvykli na Nový normál.

• "Proč si odmítáte nainstalovat novou sledovací aplikaci, která hlídá váš zdravotní stav, vaši uhlíkovou stopu, vaše bankovní konto, kontroluje veškeré vaše nákupy a váš pohyb po ulici i vaše myšlenky, a která vás včas upozorní, zda nečtete nějaké proradné dezinformační weby? Nebo novou elektronickou peněženku, abyste již nemuseli používat tu 'zbytečnou' hotovost? Je to všechno velmi praktické a přináší spoustu výhod! A navíc - my už jsme si na to všechno zvykli! Známe to přece z "dob covidu", kdy jsme si ochotně instalovali chytré aplikace do mobilů, které nám hlídaly termíny i výsledky testů, očkovací statusy, certifikáty, covidpasy. Zvykli jsme si také na to, že svůj aktuální status musíme prokazovat na každém kroku a předkládat jej na vyzvání při jakékoliv kontrole, při vstupu na kulturní akce, v hospodách i na úřadech; dovolili jsme státu trasovat veškerý náš pohyb. Vždyť už jsme to jednou zažili a zvykli jsme si, tak v čem je problém?"

A to byla pouze příprava. Dnes už jsme dospěli do nové fáze - covidovou drezúrou zotročená klaka, dovedená k absolutní poslušnosti k čemukoliv, co se jí shora nařídí, má nyní za úkol likvidaci hrstky nepodvolených. Kdo nepůjde s nimi, bude zničen, odstaven, vyloučen ze společnosti. Není právě v tom vidět pokračování celého procesu? Za covidismu nás vylučovali ze společnosti za to, že odporujeme lockdownům a brutálním nařízením a odmítáme se očkovat, nyní nás opět vylučují ze společnosti, když máme pochybnosti o důvodech války na Ukrajině. Po ověření naší poslušnosti covidovým nařízením se začne ověřovat naše politická spolehlivost. Jak trefně poznamenal Jan Hnízdil:

"Covidizmus vystřídala jiná fanatická víra – ukrajinizmus. Kdo nevyvěsil ukrajinskou vlajku, nepodporoval válku proti Rusku, zpochybnil jediné možné řešení – zbraně, byl označen za dezoláta, putinovce, chcimíra." (Doktor Hnízdil: Covidizmus, teď ukrajinizmus. Někdo to vzal pevně do ruky)

Z médií se na nás valí splašky těch nejhorších propagandistických sraček, na sociálních sítích vyskakují režimní loutky se svým hajlováním a výzvami k naprosté poslušnosti strůjcům jejich vlastního zotročení. Dnes do výloh čistíren a obchodů vylepují portréty milovaného prezidenta se srdíčky lásky, zítra po nás budou vyžadovat povinné vyvěšování ukrajinských vlajek v oknech našich bytů jako za starých časů vlajek SSSR a nutit nás přísahat věrnost vůdci modrožluté kolonie NATO. Za podpory médií jako ČT24, Forum24, DVTV, Aktuálně.cz, Deník a SeznamZprávy budou zahájeny politické procesy s 'dezoláty' a 'ruskými šváby', pro něž budou předem připraveny rozsudky nejvyšších trestů. "Rozhořčený hlas lidu" bude žádat deportace jejich podporovatelů do detenčních táborů, vybudovaných už za covidových represí pro neočkované. To vše za souhlasného ryku zfanatizovaného davu na státem ovládaných sociálních sítích, který si bude posílat veselé lajky a emotikony s fotkami odsouzených.

Současné dění dobře naznačuje, co se chystá. Zotročení budou bránit své otroctví a nás ostatní, nepodvolené čeká v následujících letech peklo.

<<< Následující článek | Předchozí článek >>>