Čeští elfové, lovci "dezinformátorů" a jiná komanda myšlenkové policie: Státem najatí špiclové, monitorující svobodnou diskusi s cílem vytipovat závadové osoby za účelem jejich likvidace?
Je na čase, abychom se konečně zblízka podívali na ty výtečníky, kteří monitorují svobodnou diskusi, udávají a nahlašují kritické názory a nechávají likvidovat nezávislé weby. Doba pokročila a události posledních týdnů nasvědčují tomu, že se schyluje k dalšímu kolu dehonestačních kampaní proti nepohodlným názorům, tentokrát už spojených s hrozbami trestních stíhání za šíření "poplašných zpráv", falešných obvinění pod záminkou "boje proti dezinformacím" a s velkou pravděpodobností i vykonstruovaných procesů s osobami veřejně demaskovanými jako "nepřátelé státu", "proruští špioni" nebo "Putinovi kolaboranti".
Že začíná přituhovat a zmíněné scénáře jsou velice reálné, svědčí poťouchlé reakce příslušníků myšlenkových milicí typu Romana Mácy (např. zde nebo zde) na zásah německých bezpečnostních složek proti údajným spiklencům, plánujících státní převrat v SRN. I když se podle všech dostupných informací o počtu a typologii osob, zapojených do "převratu", zjevně jedná o provokaci a vykonstruovanou akci s cílem zdiskreditovat opozici a umlčet sílící kritické hlasy proti vládě, z nadšené odezvy našich aktivistických fízlů a obětavých "soukromých" udavačů můžeme tušit, jak asi bude probíhat obdobný zátah na "protivládní spiklence" u nás.
Pokud jste si v poslední době neustále kladli otázku, proč u nás existuje tolik organizací, spolků, médií, webů i jedinců, monitorujících kritické názory běžných občanů na internetu vůči vládě (nikoliv naopak, aby chránili občany před zvůlí mocných!) a nahlašujících svobodnou aktivitu těchto osob státním orgánům, zde se nabízí jasná odpověď. Role těchto organizací nejsou žádnou volnočasovou aktivitou nadšených dobrovolníků, ale má svůj jasný účel. Ten se vždy vyjeví až ve chvíli, kdy se státní moc a jeho represivní složky odhodlají k bezprecedentnímu zásahu vůči předem vybrané skupině obyvatel, jako k tomu došlo v případě Německa. Terčem může být kdokoliv pod jakoukoliv záminkou. Podstatné je, že skupina nepohodlných je sice předem vytipována bezpečnostními složkami, ovšem její monitoring a hlášení jejich aktivit je "outsourcováno" do uměle vytvořených "elfích" sdružení a nevzbuzuje tak přílišnou pozornost; vlastně to vypadá jako běžná aktivita "angažovaných" občanů. Její skutečný smysl se pak ukáže, až oněm vytipovaným lidem, naivně důvěřujícím v atmosféře 30 let vzývané demokracie v pojmy svoboda slova a projevu, ozbrojení robocopové vyrazí dveře při policejní razii.
Kdo si myslí, že scénář podobný tomu německému je u nás zatím nereálný, ať si vzpomene, zda před letošním únorem očekával návrat cenzury na svobodné médium, jakým je stále ještě internet. Schválně si připomeňme, co předcházelo tomu, když se letos v únoru provozovatel domény CZ.NIC rozhodl se souhlasem vlády a státních orgánů vypnout několik desítek nezávislých webů. Když toto rozhodnutí padlo, začala snad vláda spolu s CZ.NIC pracně hledat dezinformační a proruské servery, aby se pak rozhodovala, které má vlastně vypnout? Nikoliv, seznamy závadných webů už byly předem připraveny organizacemi typu Evropské hodnoty, Institut pro politiku a společnost, přičinlivými pomahači ze serverů jako Manipulátoři.cz nebo Čeští elfové, a tito fízlové je státu ihned ochotně poskytli. Vláda si tuto výměnu veřejně pochvalovala jako příkladnou spolupráci státu s neziskovým sektorem.
Je třeba, abychom tyto ochotné nahlašovače začali nazývat pravými jmény. Když letos v dubnu Petr Bohuš prováděl jeden z prvních rozborů manipulací ve zpravodajství České televize (Pasti médií: Boj s dezinformacemi v České televizi. Podle jediné pravdy), přirovnal jednu z hlav této udavačské hydry, konkrétně České elfy, ke kontrarozvědce. Možná sám netušil, jak byl blízko pravdy. Tyto organizace totiž nejsou "cosi jako kontrarozvědka". Ony jsou kontrarozvědka.
Spousta indicií nasvědčuje tomu, že osoby typu lovců dezinformací, různých slídilů a udavačů závadných názorů, jimž je poskytován neomezený přístup do všech médií, resp. organizace, jejichž úkolem je bojovat proti "hybridním hrozbám", které se zde v několika posledních letech až neúměrně rozmnožily a dostalo se jim ohromného vlivu a pravomocí, jsou skutečně najatí špiclové s úkolem shromažďovat informace o "závadových osobách" nebo "protisystémových náladách" ve společnosti. Všechny údaje a informace od těchto státem dirigovaných úderníků se v průběhu let shromažďují a zveřejňují po kapkách ve svých zprávách nebo článcích, aby byly "v pravý čas" využity v připravených diskreditačních kampaních vůči kritickým hlasům opozice a disentu. Tyto osoby budou následně vystaveny veřejnému výsměchu, pomluvám a dehonestacím, v krajních případech i trestním stíháním ve vykonstruovaných procesech.
Tajné služby, jejichž zadáním je hlavně zajistit "klid na práci" pro vládu a stabilitu ve státě, pochopitelně potřebují dohlížet na panující nálady ve společnosti. Jako spolupracovníky si v takových případech vybírají mezi osobami, které mají předem prověřeny a o nichž znají spoustu detailů. Naprosto ideálními objekty pro spolupráci jsou lidé s životními škraloupy, poklesky nebo proviněními, nesoucí si ze své minulosti, exekucemi, osobními, případně existenčními potížemi, různými slabostmi nebo vážnými rodinnými konflikty. V bezvýchodné situaci je zoufalému jedinci nabídnuta "pomoc" např. v podobě finanční nebo jiné podpory, výpomoc při řešení osobních trablů, nebo zahlazení prohřešku z minulosti, a to výměnou za nabídku spolupráce ze strany tajných služeb (což nemusí být navenek deklarováno). Člověku v neřešitelných problémech se tak naskýtá naděje, že se ještě může vyhrabat z úplného dna tím, když bude plnit úkoly a pokyny zadané jeho verbířem, a to kupříkladu donášet na své přátele. Je to výhodné pro obě strany, neboť zlanařený doufá ve vyřešení svých starostí pod slibem, že se takzvaně "napraví", tajná služba zase získá ochotného informátora v okruhu osob nebo sdružení, kam sama nemá žádný dosah. Své udavačské ovečky pak může snadno ovládat pod hrozbou opětovných problémů při jakékoliv neochotě spolupracovat.
Koho vidíme, když se podíváme na sestavu našich lovců "dezinformací", monitorovačů svobodné diskuse, slídilů za kritickými příspěvky na internetu, nahlašovatelů "závadných" názorů policii i státním orgánům a přičinlivých udavačů, mávajících trestními oznámením při jakémkoliv projevu nesouhlasu s vládní politikou? Vidíme doslova prototypy naverbovaných fízlů s podivnou nebo problémovou minulostí, přesně odpovídajících popisu typických malých udavačů, vykresleném v předchozím odstavci. Stále to někomu nedochází? Tak si je tedy prohlédněme o něco detailněji:
O Františku Vrábelovi už byla řeč v loňském článku (Tajemství Františka Vrábela: Ze zkrachovalého podnikatele úspěšným manažerem a lovcem "dezinformátorů"), snad tedy jen v krátkosti: Jeho Centrum proti hybridním hrozbám spadá přímo pod Ministerstvo vnitra a je tak ukázkovým příkladem osudu člověka - zkrachovalého podnikatele, který se záhadným způsobem, s milionovými dluhy a těsně před pádem na společenské dno, vyhrabe na výsluní díky lukrativní zakázce od bezpečnostních složek státu. Kdosi, kdo mu dříve "pomohl" dostat se z miliónových dluhů, nad ním dnes drží ochrannou ruku; zároveň jej však drží pod krkem (právě kvůli tomu, kolik peněz do něj nasypal). Politováníhodná osoba.
Spolu s Bohumilem Kartousem, o němž ještě bude řeč, je František Vrábel členem spolku proti dezinformacím NELEŽ, podporovaném aktivistickými nadnárodními organizacemi typu GLOBSEC, ovlivňujícími politiku a společnost v duchu "euroatlantických hodnot" po celém světě.
Není ani důvod se příliš zabývat bývalým pornohercem Jakubem Jandou z aktivistického spolku Evropské hodnoty, protože více do očí bijící příklad zoufalce, schopného se kvůli své temné minulosti dát na "druhou stranu" a sloužit mocným, aby odčinil své hříchy z "mládí", už lze jen těžko najít. Pokud by se nějaký zmatený dezinformátor pokusil Jandu zdiskreditovat, asi by těžko našel lacinější a neuvěřitelnější pomluvu, než je účinkování v pornu. Jakub Janda tím vlastně své kariéře prokázal skvělou službu, neboť díky své osobité vychytralostí už jeho osobu jakkoliv více zdiskreditovat nelze. Všichni manipulátoři z dezinformační scény jsou vůči jeho osobě naprosto bezbranní.
Jan Cemper jako polepšený žalobníček
Asi nejznámější osobou mezi internetovými špicly alias factcheckery je Jan Cemper, který provozuje projekt Manipulátoři.cz. Záměr upozorňovat na dezinformace a odhalovat manipulace ve veřejném prostoru a médiích je sám o sobě chvályhodný a není vhodné jej šmahem odsuzovat. Problém je spíše v tom, že zájem odhalovačů fake news typu Cempera se upírá pouze jedním směrem. Místo, aby odhalovali manipulace hlavních médií s obřím dosahem a vlivem na společnost a chránili běžné občany před dennodenním přílivem lží a protichůdných informací provládních a systému loajálních médií, monitorují nezávislé weby amatérských nadšenců, nahlašují kritické názory občanů na sociálních sítích, veřejně je dehonestují, udávají je jejich zaměstnavatelům a obviňují ze šíření fake news.
Namísto kritického přístupu k mocným a jim spřízněným médiím tedy servery typu Manipulátoři.cz naopak chrání vlivné a mocné proti kritice občanů. Přitom námětů k odhalování lží a dezinformací z mainstreamu se za posledních 30 let nabízí nespočet příležitostí. Když už nic jiného, během amerického útoku na Irák z roku 2003 bylo těch lží tolik, že by to nepřehlédl ani nahluchlý a osleplý factchecker. Četli jste někde ve svodkách těchto slídilů a odhalovačů nepravd jedinou zmínku nebo analýzu manipulací americké vlády při přípravě této vyfabulované války?
Ale konkrétně k projektu Manipulátoři.cz: Okolnosti, jež vedly Jana Cempera k této angažované činnosti, jsou krajně pozoruhodné. Cemper ve svém životopise vzpomíná, že začínal jako levicový aktivista, účastnil se hnutí Occupy Prague a protestoval proti vládě, globalizaci a společenské a ekonomické nerovnosti. Dnes toto období označuje jako chybu a za své konání se kaje. Z tohoto období najdeme na internetu rozhovor s Janem Cemperem z roku 2012 (Occupy Prague: Budeme si muset říct, zda kapitalismus v této formě vůbec chceme), který vyšel na serveru Česká pozice, jenž se později stal přílohou Lidových novin.
Můžeme se v něm dočíst například tato Cemperova slova:
"V současné chvíli tady panuje oligarchie. Menšina kontroluje většinu. Máme tady vládu mafie. My chceme vrátit moc lidem. Chceme prosadit obecná referenda, která by převyšovala roli zákonodárných sborů."
"Politici musejí vědět, že je někdo kontroluje, že se musejí zodpovídat za to, co dělají, a ne lidem ukazovat prostředníček. Musejí vědět, že když se jim něco nepovede, tak za to ponesou odpovědnost, a ne tvářit se, jakoby se nic nedělo."
"Globální korporace, banky a vlády na přírodu a mezilidské vztahy kašlou. Odmítáme monopol bank, monopoly nadnárodních korporací, monopol Evropské unie a velkých institucí. Odmítáme například i to, že si tady v současné době exekutoři dělají, co se jim zachce. Současný systém považujeme jednoduše za dlouhodobě neudržitelný. Je nutné hledat alternativy. Tyto alternativy musejí vzejít od nás, od probuzené veřejnosti. Nespoléhejme se už na politiky a stát. Spoléhat se musíme sami na sebe, řešení krize je v nás. My máme skutečnou moc tvořit novou budoucnost."
"Pád vlády je prostě nutný. Současné reformy ohrožují velkou část lidí, zejména nezaměstnané a chudé. Zmražení důchodů a zvýšení DPH by znamenalo například velký nárůst bezdomovců v příštím roce. Lidé už prostě nebudou mít peníze na nájem a jídlo."
Zdroj: Jan Cemper: Budeme si muset říct, zda kapitalismus v této formě vůbec chceme, LN/Česká pozice 2012
Docela šok, co říkáte? Věřili byste, že tato slova pronesl dnešní vydavatel udavačského webu, nahlašující kritické názory občanů vůči vládě a systému? Zní to téměř jako byste poslouchali Ladislava Vrábela a Jiřího Havla na současných protivládních demonstracích Česká republika na prvním místě.
Co se vlastně s Janem Cemperem stalo, že došlo k přerodu z kritika společenské a ekonomické nerovnosti na služebníka vlády a do pozice hlídače nezávislých webů a špicla "dezinformátorů"? Proč se distancuje od svého tehdejšího postoje kritika globalizace a nadnárodních finančních struktur, které byly odpovědné za ekonomickou krizi, přičemž nenesly žádné následky? Osobně bych na jeho místě byl na tyto aktivity hrdý. Ve svém profilu na Manipulátoři.cz však Cemper uvádí, že svou angažovanost v radikálním levicovém hnutí považuje za velkou osobní chybu.
Co asi stálo za tak prudkým názorovým obratem? Velice pochybuji, že to bylo obyčejné "procitnutí" a totální změna pohledu na svět. Spíše se zdá, že za tím byl nějaký průser, kvůli němuž hrozil Cemperovi trest nebo vězení. Napovídají tomu i detaily ze zprávy o extremismu, které vydalo Ministerstvo vnitra v roce 2012 (Extremismus - Souhrnná situační zpráva - 2.čtvrtletí roku 2012 (PDF ke stažení zde ) a Zpráva o extremismu na území České republiky v roce 2012 (PDF ke stažení zde) Tuto spojitost s extremismem Cemperovi dokonce v televizní diskusi na TV Prima vyčetl i pomatený "novinář" J. X. Doležal, zjevně netušící, že dotyčný už stojí na "správné straně".
Zpráva MvČR výslovně zmiňuje i několik násilných střetů, jichž byl Cemper jako organizátor demonstrací důležitým aktérem. Nelze se v takovém případě divit, že se dostal do hledáčku bezpečnostních složek státu. Jestliže výroční zpráva MvČR zmiňuje Cempera jako pravidelného účastníka a organizátora demonstrací, které vedly i k násilí (nešlo tedy o náhodného protestujícího nebo člověka, který šel párkrát náhodou kolem), jistě se k němu policie během výslechů nechovala v rukavičkách. A takový přílišný zájem příslušníků Ministerstva vnitra je jistě nepříjemná záležitost, o niž nikdo nestojí. Nevíme, jaký nátlak musel Cemper strpět od policistů nebo vyšetřovacích orgánů, jak dlouho býval vláčen po výsleších, nebo na jaké jeho slabosti se zaměřili, aby byl tzv. "zlomen".
Je však velice pravděpodobné, že právě za těchto okolností došlo k obratu v jeho postojích. Zrovna v této době se nikoliv z vlastní vůle rozhodl, že jeho život půjde trochu jiným směrem. Například ve svém životopise na osobních stránkách píše o jakýchsi "vážných životních okolnostech", kvůli nimž nedokončil studium na vysoké škole. Můžeme se domnívat, že šlo o reálné hrozby trestním stíháním, vězením nebo jiným způsobem nátlaku ze strany bezpečnostních složek státu, které se zabývaly rizikem extremismu ve společnosti. Stále sílící pohrůžky ze strany státu mohly být pro vystrašeného Cempera poslední kapkou k tomu, aby s tajnou službou přistoupil na výměnný obchod, neboli "nabídku, která se neodmítá". Podmínkou bylo, že nyní už bude "sekat dobrotu", neboli "odčiní" své extremistické hříchy z minulosti, které budou potichu zahlazeny, a nikdo mu je už nikdy nebude předhazovat. Takový scénář se přímo nabízí a vysvětluje Cemperovo těžko uvěřitelné ideové životní salto.
Zároveň přitom kdosi poznal jeho publicistický a myšlenkový potenciál a nabídl mu, že by mohl působit jako soukromý analytik fake news a dezinformací a monitoroval dění na tzv. alternativní scéně, kterou dobře znal. Možné je také, že s tímto nápadem přišel iniciativně Cemper sám. Opět citujme z jeho profilu:
Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny.
Myslím, že jasnější to být nemůže. Že na internetu koluje spousta dezinformací si Cemper v určité době "uvědomil", lépe řečeno "byl nucen si uvědomit", a zachoval se podle toho. Jan Cemper se po nátlaku policie nebo tajných služeb stal informátorem Ministerstva vnitra, který slíbil donášet na své bývalé kolegy z antiglobalistického hnutí. Dnes tedy na svém serveru mj. monitoruje své bývalé kolegy a přátele z antisystémové alternativy a publikuje pravidelné zprávy o dění na této scéně.
Proto když v rozhovoru s Janou Bobošíkovou Jan Cemper hovoří o tom, že pořádal školení pracovníků ministerstva vnitra o dezinformacích, mám takový neodbytný dojem, že původní školení probíhalo obráceně. :)
Bohumil Kartous: z experta na vzdělávání lovcem trollů a Putinových agentů
Další pozoruhodnou osobou mezi internetovými fízly je Bohumil Kartous. Přiznám se, že pro mě osobně bylo zjevení se této osoby mezi agenty "elfy", monitorujícími internet a nahlašujícími údajné dezinformace a "nesprávné" protistátní názory, velkým překvapením. Před svou "elfí kariérou" totiž nic nenasvědčovalo tomu, že by zájmem tohoto člověka mělo kdy být špiclování svobodné diskuse na internetu, vyhledávání proruských dezinformací a jejich hlášení v pravidelných svodkách.
Od října roku 2018 Bohumil Kartous funguje jako mluvčí Českých elfů, což je z větší části utajená skupina osob, kteří sledují názorové dění na internetu a na svých stránkách uveřejňují pravidelné svodky o dezinformacích, které se jim za určité období podařilo vyšmírovat. Nyní, v druhé polovině prosince na jejich webu zatím visí poslední měsíční přehled z října, což nesvědčí o přílišné ideové bdělosti. :) Musím se jich ale zastat: nemají to jednoduché. Nedá se to stíhat, je toho prostě moc. :)
Do doby, než se Kartous stal jedním z fízlů myšlenkové policie, vystupoval v médiích jako odborník na školství a vzdělání a téměř výhradně o těchto tématech publikoval zejména v Britských listech, a to už od roku 2004, ale i v tisku a rozhlase. Pokud si na jakémkoliv zpravodajském serveru zadáte Kartousovo jméno, i bez barevného vyznačení bezpečně poznáte, ve kterém okamžiku se Bohumil Kartous jakýmsi kouzlem proměnil ze vzdělávacího experta na odhalovače ruských agentů-dezinformátorů:
Před svým přerodem v angažovaného elfa se ovšem jeho názory a postoje od těch dnešních výrazně odlišovaly. Jen namátkou se zkusme probrat nejzajímavějšími Kartousovými příspěvky z archivu Britských listů:
Ještě v roce 2006 se vyjadřoval velice kriticky k americké politice a tragickým následkům genocidní války v Iráku, viz článek Japonští vojáci na izolovaném českém ostrově:
Plán toho, jak dosáhnout demokracie v Iráku, představovala vojenská invaze, následná "stabilizace" poměrů a nastolení demokraticky zvolené vlády v zemi spějící k lepším zítřkům...
Realita je však taková, že právě tento - naprosto selhávající - plán způsobil, že obyvatelstvo Iráku, které se zmítá v chaosu vnitřních mocenských bojů, vnímá právě demokracii jako zločinnou ideologii. Proč? Protože přece právě jejím jménem je Irák dlouhodobě devastován a protože právě jménem demokracie umírá v této zemi tisíce nevinných lidí. Zdá se vám takové pojetí reality paradoxní? Ano, zdá se vám to správně, ale pokuste se to vysvětlit lidem v Iráku, kteří denně přicházejí kvůli plánu na import demokracie o své blízké. Demokracie se jim - zákonitě - musí jevit jako něco odporného.
Dnes by samotný Kartous podobný příspěvek jistě klasifikoval jako proruskou propagandu, neboť kde se podle zásad Českých elfů kritizuje americká politika, musí se "logicky" jednat o Putinovu hybridní hrozbu.
A nebyl to jediný kritický příspěvek k současné proamerické politické orientaci. V letech, kdy se bojovalo o umístění amerického radaru v Brdech, vystupoval velice kriticky k záměrům naší i americké vlády. Například v příspěvku z roku 2007 Totalitní praktiky kovaných demokratů obviňuje tehdejšího ministra zahraničních věcí Alexandra Vondru z prosazování zájmů USA ("...snaží se na základě hrozeb a vydírání [svět bude nebezpečný, zavedeme povinnou vojenskou službu, jsme povinni vyhovět spojenci atd.] vytvářet směsici dvou pocitů, zavázanosti a strachu. ... Otázka, kterou si kladu, zní: Čí zájmy Alexandr Vondra jako místopředseda vlády ČR zastupuje, když je ochoten zajít v prosazování záměru jiného státu tak daleko? Čí zájmy zastupuje premiér této země, když je ochoten odkývat sebevětší lživou manipulaci svého zástupce?").
Ve stejném roce píše o zaujatosti České televize, která ve svém zpravodajství vybudování radarové základny cizího státu přímo podporuje (článek Proč Česká televize bojuje za radar?) a velice trefně komentuje podlézavost redakce ČT: "...proto je na místě otázka, proč Česká televize cíleně podporuje konkrétní politický záměr a proč se staví po bok vlády jako její mediální partner? (...) Podle jejich společného názoru pak postoj vlády nelze považovat za podlézavý a také Američanům neprojevujeme dostatek vděčnosti... Jednoznačné sdělení k divákovi: Všechno je v pořádku, pouze veřejnost je dezorientovaná. (...) V ČT vědí, že poslušný pes musí sedět u té správné nohy."
V roce 2008 dokonce publikuje článek Proč zrušit ČT1 s ostrými odsudky práce veřejnoprávní televize:
"Když projíždím program ČT1, nenarazím skoro na nic, co by mělo vedle pocitu, že zde někdo propotil část vymezených finančních prostředků, alespoň hypotetickou přidanou hodnotu. Pokud z toho vypreparuji zpravodajství a sport, které už mají svoje vlastní kanály, a pokud pominu specifické skupiny pořadů, které by, v jiné kvalitě, měly nadále zůstat součástí televizního vysílání, nezbývá mi dokonce vůbec nic. Zbývá pouze jedna prázdná skořápka televizní zábavy, která prošla několikanásobným exploatujícím tvůrčím konkursem a jako naprosto nepoužitelná byla rozebrána a zapomenuta. (...) Je prostě dobré najít jednoznačnou a jasně uchopitelnou ideu, jaká veřejnoprávní média mít. Živit existenčně nejasného mamlase jen tak, to je myslím zcela zbytečný luxus."
Není to téměř stejnými slovy řečeno to samé, co dnes slyšíme na demonstracích proti jednostranné propagandě v České televizi?
Ze zhruba stejného období pochází i skutečná chuťovka, příspěvek s názvem Zakažte reklamu a zhroutí se společnost, v němž Kartous v podstatě zpochybňuje restrikce proti svobodě slova a boj proti jakýmkoliv manipulacím, tedy přesně to, co on sám dnes provozuje! Čtěte prosím pozorně:
"V situaci, kdy mohu svobodně zastávat své vlastní mínění vůči manipulaci a mohu ji odmítnout, nejen že není nutné manipulaci zakazovat. Zákaz by v takovém případě byl dokonce naprosto negativní a nesmyslný.
Nelze si přece dost dobře představit, jakým všeobjímajícím zákonem by bylo možné zakázat reklamu, potažmo manipulaci obecně? Co je přípustné sdělení a co už nepřípustná reklama? Předpokládat, že je možné vymýtit manipulaci z veřejného prostoru je naivní a naprosto nereálné. Politika, tedy správa věcí veřejných, je v mnohém postavena právě na manipulaci a v žádném případě se nejedná o vynález současnosti. Výchova není nic jiného než manipulace, a i když termín výchova implicitně předpokládá, že se jedná o manipulaci pozitivní, realita je od tohoto předpokladu naprosto odlišná. Podstata manipulace je velmi hluboce závislá na lidské psychice i na principech fungování společnosti. Bez "manipulace" se člověk v podstatě nemůže obejít, vždyť "in-formace" jako taková je totéž, co manipulace. Zákazem manipulace bychom tedy v doslovném slova smyslu museli zakázat informace...
Nedokážu si ani trochu představit, kdo by rozhodoval o tom, že v tom či onom případě se jedná o reklamu nebo PR. Nakonec, to ani není samou podstatou problému. Celý náš svět je poskládaný z tvrzení, která v sobě obsahují větší či menší míru nepravdy, a jejichž sdílení je různým způsobem motivováno."
Je vůbec možné, že tento text sepsal stejný člověk, který dnes v oficiální organizaci Čeští elfové monitoruje příspěvky na alternativních serverech a aktivně bojuje proti údajným manipulacím a dezinformacím? Vždyť "bez manipulace se člověk v podstatě nemůže obejít" a "zakázat manipulace by znamenalo zakázat informace"! Odhalil tímto článkem pan Kartous pravou náplň své dnešní činnosti ve prospěch Českých elfů, tedy pokus zakázat informování veřejnosti? Jestliže on sám si ještě v roce 2007 nedokázal představit, kdo by rozhodoval o tom, co je dezinformace a co pravda nebo PR, dnes už to zřejmě ví. Vzal to na sebe on sám spolu se svou partou elfů.
Co je však na článcích B. Kartouse z let 2004-2018 (a to nejen z Britských listů) asi nejzajímavější, je fakt, že v nich nenajdete jedinou zmínku o Rusku nebo Putinovi. Hledejte, jak chcete, zkrátka nenajdete. Jak se tedy z kritického publicisty a experta na školství mohl doslova ze dne na den stát expert na proruskou propagandu a odhalování Putinových agentů na internetových diskusích? Co bylo u Kartouse impulsem k takové proměně?
A propos Britské listy: Bohumil Kartous zde začal publikovat právě v době, kdy nejčtenějším článkem na tomto serveru byl příspěvek Bushky Bryndové Pochybnosti o pozadí zářijových teroristických útoků proti USA sílí (v současnosti 7. nejčtenější), což byl jeden z prvních ucelených příspěvků, zpochybňující s podloženými fakty oficiální verzi událostí z 11. září 2001. Dnes by tento článek, při současném osazenstvu redakce, nemohl na Britských listech vůbec vyjít, neboť by byl strážci čistoty a boje proti fake news jistě označen za "konspirační blábol" a proti jeho uveřejnění by ostře vystartovali hlídači proamerické linie Dolejší se siamskými dvojčaty Harašímy, včetně na "správnou stranu" obráceného Kartouse. Tehdy mu ovšem nevadilo, že publikuje v médiu, k jehož nejčtenějším článkům patří i tento "konspirační" klenot?
Pokud se podíváme na současné vystupování pana Kartouse v různých diskusích, vidíme v jeho výrazu velkou křečovitost. Jako by ani sám nevěřil vlastním argumentům, které prezentuje. Skutečně to není hloupý člověk, je velice vzdělaný i sečtělý, ale postoje, které nyní "musí" zastávat z pozice slídila po fake news, mu ve skutečnosti nekonvenují, a je to na něm vidět.
V diskusi Debatního klubu s publicistou Pavlem Letkem si v rámci zachování postoje tvrdého bojovníka proti konspiracím zahrál na tak nevzdělaného prosťáčka, že mu to zkrátka nelze věřit. Kartous se v diskusi tváří, že neví o tom, jakým způsobem Bush a jeho rodina ukradli prezidentské volby v roce 2000 ve státě Florida, která rozhodovala o tom, zda se prezidentem stane Bush nebo Gore (v čase 1:14:00 min.). Přitom pro tak zkušeného ověřovatele faktů se stačí podívat na mainstreamová média (neboli "globálně uznávané zdroje informací", jak je sám Kartous hezky pojmenoval), například iDnes, kde to potvrzují zcela jasně: Florida ověřila lístky: prezidentem měl být Gore. Ale nemusí chodit ani tak daleko, o tomto podvodu informovaly i Britské listy v příspěvku Voting Machine ("Po zkušenostech z prezidentských voleb na Floridě v r. 2000 víme, že demokracie v USA je bezmezná. Jeden kandidát dostane více hlasů, tudíž je zvolen a druhý se stane prezidentem. Jak vypadá reálná zkouška elektronických voleb na Floridě, uvidíte na téměř dokumentárním videu.")
V čase diskuse 1:32:00 min. se dokonce křečovitě přetvařuje, že neví nic o dezinformacích amerických médií a pokusu obvinit Saddáma Husajna z útoku antraxem:
"Že Spojené státy záměrně rozšířily dezinformaci o tom, že Saddám Husajn chtěl otrávit americké politiky antraxem? To jsem skutečně nezaznamenal! Uveďte ten zdroj! Tak ho citujte, kde je?"
Tady, pane Kartousi, na "vašich" Britských listech z roku 2001, dokonce s citacemi vámi "globálně uznávaných zdrojů informací":
Američtí "jestřábové" chtějí obvinit Irák; Observer a MFD o antraxu: dva rozdílné způsoby novinářské práce
Irák "stojí za útoky antraxem". Dogmatici v Pentagonu požadují údery proti Saddámovi. Británie uvedla obvodní lékaře ohledně této smrtelné choroby do plné pohotovosti.
Opravdu tomuto člověku věříte, jak se křečovitě snaží ze sebe udělat nevědomého ignoranta? Nevěřím Kartousovi, že tyto informace nezná, nebo si je alespoň jako vzdělaný a sečtělý člověk nedokáže zjistit a ověřit. Od ověřovatele faktů by člověk cosi takového i očekával. Vždyť styl jeho vyjadřování je očividná póza člověka, který musí dělat cosi, co mu není úplně po srsti. A musí to činit z jakéhosi nejasného důvodu. Server Čeští elfové působí skutečně na první pohled jako web kontrarozvědky, včetně "svodek" a "monitoringu". Jaký je vlastně skutečný smysl tohoto pravidelného sledování nezávislých webů a názorů na internetu? Zcela jistě to není pro radost jeho aktérů, aby si pak zálibně prohlíželi tvorbu terčů svého fízlování. Shromážděná data ale velice pomůžou bezpečnostním složkám a tajným službám pro identifikaci "nepřátelských cílů" v případě zavedení stanného práva pod jakoukoliv záminkou (epidemický lockdown, nedostatek zdrojů energie a krize zásobování, teroristický útok pod falešnou vlajkou, zinscenovaný politický převrat jako v Německu apod.) a umlčení těchto osob, spojeným s jejich umístěním do "karanténních" detenčních táborů.
Je zajímavé, jak se skutečný účel svého spolku jeho mluvčí Kartous snaží zastírat. V ostrém dialogu s Danielem Vávrou (Vávra vs. "elf" Kartous_ Mazání dezinformátorů z FB - totalitní praktika nebo řešení 21. století) popisuje náplň práce svého spolku Čeští elfové takto:
"...my na nikoho nevyvíjíme nátlak, jen zveřejňujeme informace o tom, co se děje v dezinformačním prostoru."
Takové tvrzení si však odporuje s obsahem prvního prohlášení Českých elfů z října 2018 (Spontánní, funkční reakce na ohrožení je projevem společenské obranyschopnosti), kde se jasně píše:
"Infiltrujeme nepřátelské sítě. S různými identitami působíme uvnitř dezinformačních komunit na sociálních sítích i v komunitách produkujících řetězové maily. (...) Nepřátelské sítě nejen sledujeme, ale i aktivně podrýváme. Používáme vlastní informační obsah a máme k dispozici i moderní metody působení v kybernetickém prostoru. Trollové si už nemůžou být jisti, kdo z jejich členů a sympatizantů je skutečně "jejich". Stejným způsobem už s trolly bojují naši kolegové v Pobaltí a stejně jako oni si říkáme Elfové."
Zde si dovolím malou odbočku. Faktcheckeři, lovci "dezinformátorů" a jiní agenti myšlenkové policie se nevzali jen tak odnikud. Za jejich předchůdce v našich končinách můžeme považovat sdružení Český klub skeptiků Sisyfos, jehož členové se přímo vyžívali ve veřejné dehonestaci a zesměšňování osob mimo oficiální vědu a těmto svým terčům poté veřejně udíleli anti ocenění Bludný balvan. Mezi oceněnými tímto spolkem se ocitla i taková kapacita, jako je například i významný psycholog českého původu Stanislav Grof.
Když porovnáme současné prohlášení Českých elfů s Provoláním ke členům brněnské pobočky Sisyfa z roku 1998, najdeme několik shodných bodů, posuďte sami:
Provolání k členům brněnské pobočky Sisyfa
- Snažit se proniknout do rozhlasových a televizních studií se skeptickými materiály, účastnit se tamtéž besed a poskytovat náměty pro pořady skeptického zaměření.
- Sledovat vysílání Českého rozhlasu a České televize, které jsou veřejnoprávními institucemi financovanými hlavně z peněz daňových poplatníků, ze zákona povinnými se vystříhat šíření nepravd. Protesty a stížnosti zasílat dle doporučení vedení Sisyfa přímo Radě Českého rozhlasu a Radě České televize, nikoliv redaktorům, ředitelům apod.
- Navštěvovat v mezích možností akce pseudovědců (psychotroniků, ufologů, záhadologů, léčitelů apod.), získané informace poskytovat výboru brněnské pobočky nebo výboru hlavnímu, nejlépe v podobě publikovatelné na Internetu nebo ve Zpravodaji Sisyfa.
- Upozorňovat výbory Sisyfa na akce pseudovědců a okultistů, zejména takové, které se konají v institucích zcela nebo zčásti financovaných státem. Pokud budou informace spolehlivé, budou se výbory Sisyfa obracet na vedení těchto organizací, aby učinila podobnému počínání přítrž.
- Monitorování nejrůznějších periodických tiskovin. Kopie článků s údaji o zdroji (ročník, číslo, datum vydání) zasílat k archivaci či aktuálnímu použití výboru brněnské pobočky. Stejně tak poskytovat do archivu kopie skepticky laděných článků.
- Snažit se o to, aby byl na představitele pseudověd, okultismu, alternativní medicíny atd. vyvíjen morální, propagandistický či právní tlak, který by je nutil k omezování jejich činnosti.
Zní to téměř jako by oba spolky měly společného zřizovatele i ideové základy, že ano? :) O udavačsko-likvidační činnosti spolku Sisyfos výstižně psal už v roce 2002 WM Magazín v článku Věda versus kacíři (dostupný například zde, druhá část zde nebo též nekompletní zde). V článku je zmiňována kniha Kukala a Maliny Soumrak kouzelníků, která je jakousi biblí všech českých Sisyfů, vyvracející všechny "pavědecké" činnosti od astrologie, léčitelství až po dänikenovské teorie o mimozemském původu naší civilizace. I když původní odkazy v článku na web Sysifa už nefungují, na tuto knihu se někteří "kněží vědy" stále odvolávají (jako např. zde nebo zde).
Výroky v této knize dosahují naprostých nehorázností jako například tento úryvek, cituji z článku:
- "Ten, kdo veřejně vystupuje proti náboženským dogmatům, je kacíř. Kdo vystupuje proti uznávaným vědeckým učením, je vlastně také kacíř. Co udělá silná náboženská moc s kacířem? Pokud neodvolá, upálí ho na hranici." Tady už veškerá legrace končí - následuje univerzální návod, jak se dnes obdobným způsobem zbavit nepohodlného vědce, který koketuje s oficiálně zapovězenou "pavědou". Tak tedy: "Co udělá s kacířem silná vědecká moc? Dokud se kacíř živí vědou, může být vyhozen z místa; pak nemá přístup k literatuře, k vědeckému materiálu a hlavně do laboratoří, observatoří, na pokusná pole, do výpočetních center..." (str. 186)
- "Autoři přiznávají, že se mohou mýlit, protože jednotlivec se mýlí, ale věda jako celek se nemýlí." (str. 190)
- "(Knihy archeoastronautických teorií) jsou plné zla. Popisují zlo, které se událo, počítají se zlem v člověku a v budoucnu mohou nabídnout jen nové zlo. (...) Všechny snahy katastrofistů dovést tyto teorie k optimistějšímu závěru o potřebě udělat všechno, aby se tyto katastrofy neopakovaly, vyznívají falešně, protože nepravda a zlo jsou v samé jejich podstatě." (str. 178)
- "Jestliže totiž člověk nepřijme marxistickou filosofii, ztrácí správnou orientaci a ocitá se ve světě volných představ a fantazií." (str. 128)
Aby nějaký truhlík po internetových diskusích zase netvrdil, že v knize se žádný z těchto nehorázných výroků nenachází a "autor se nás snaží opít rohlíkem", tak speciálně pro tyto rohlíkem opité provokatéry se zhoršeným viděním předkládám níže scan zmíněných pasáží z knihy. Ale je to asi marné, protože když někdo nechce vidět, tak prostě nevidí:
(Aby bylo jasno, tyto figurky rozeseté po internetových fórech pochopitelně VĚDÍ, že citované pasáže v knize jsou, jen víří vodu, aby čtenář, zmatený rozpornými informacemi, mávl nad zajímavým článkem s důležitými informacemi rukou. Je to jejich známá taktika: Oni jsou zvyklí jen tak něco hodit "do placu", aby odvedli pozornost od podložených důkazů a argumentů a vyvolali pochyby nad nezpochybnitelnými fakty, protože jsou si jistí, že žádný ze čtenářů si už pravdu nebude ověřovat. Vidíme to na kterékoliv internetové "diskusi". Možná přesně takto v nich působí i oni "elfové".)
Kde je dnes klub skeptiků Sisyfos, který desítky let špehuje po všech médiích, kde se kdy šustne jakákoliv dezinformace nebo blábol o horoskopech, šamanských metodách nebo zázračných uzdraveních, když ani slovem nereagoval na dezinformaci z loňského roku o tom, že zmizela chřipka, která ještě předloni skolila téměř milion obyvatel? Nebo se tentokrát jednalo o "vědecky" potvrzený zázrak? Každou chvíli čekám, že někomu z "expertů" z řad hygieniků, epidemiologů nebo státních orgánů, kteří tuto dezinformaci vypustili, udělí Bludný balvan, a ono nic!? (Ve stejném roce ovšem obdrželo Bludný balvan Zdravé fórum, které proti covidovým restrikcím a nonsensům v pandemické propagandě hlasitě vystupovalo. Jak jinak, poklonkovat mocným se musí - doplněno autorem).
Nikdo ze Sisyfů se také neodvážil udělit Bludný balvan Ministerstvu vnitra, jež v únoru roce 2007 uzavřelo ruzyňské letiště na základě varování věštkyně. Hádejte, proč asi. Můžete si být na 99% jistý, že onen "rozruch" v Ruzyni nemá v žádném případě na svědomí věštkyně, jelikož za způsobem provedení jsou až příliš zřetelně cítit pokyny z velvyslanectví našeho nejvěrnějšího spojence a jeho místně působících "expertů pro boj s terorismem"... Ani tito slovutní "vědci" nebudou kousat do ruky, která je živí.
Tímto se oklikou se vracíme k Bohumilu Kartousovi: ten právě čelí obvinění z netransparentního hospodaření Pražského inovačního institutu (Zdroj: E15) a údajně mu hrozí vysoký trest odnětí svobody. Můžete se vsadit, s kým chcete, že tento člověk se žádného odsouzení nemusí obávat. Na to je pro naše mocné příliš cenným služebníkem.
Proč kdosi zřídil tyto fízlovací spolky?
Čeští elfové, factcheckeři, hlídači fake news a různé instituty pro udávání a buzeraci občanů tady nejsou od toho, aby odhalovaly dezinformace na internetu. To je pouze "maskírovka" navenek pro tupé stádo a "spořádané občany", kteří nechtějí nebo si nedokáží dávat věci do souvislostí. Ve skutečnosti tyto organizace a jednotlivci představují servisní organizaci státu, suplující nebo přímo nahrazující práci kontrarozvědky a pro stát shromažďují informace o kritických hlasech ve společnosti. Pomáhají tak vytipovat problémové osoby pro jejich chystanou internaci nebo likvidaci v případě stanného práva, předcházející nastolení totální kontroly v rámci připravovaného Nového světového řádu.
Teprve v ten okamžik přijde jejich skutečná chvíle, a právě až tehdy pochopíme, že činnost, kterou provádějí doposud, byla jen slabá dělostřelecká příprava. Budou nadále umlčovat svobodu slova, budou nás udávat na policii, vyhazovat z práce, zastrašovat i rozeštvávat uvnitř mezi rodinnými příslušníky, už to však bude "jiný level": účinek jejich aktivit pocítíme daleko silněji než v současnosti při nějakých krátkodobých blokacích na webech, problémech u svého zaměstnavatele nebo nepříjemných narážek ve svém okolí. A budou tak činit velice ochotně, neboť oni sami se rekrutují z osob zastrašených, se škraloupy z minulosti nebo ohrožených trestním stíháním. Jejich loajalita a poslušnost nové globální moci je zaručena.
Podívejte se, jak tvářil Roman Máca z Institutu pro politiku a společnost ve studiu České televize v den, kdy byly vypnuty některé alternativní weby. Byl doslova "vysmátej jak lečo". Zadání k cenzuře nepohodlných webů bylo splněno.
Tento člověk proslul udáváním osob se "závadnými" názory jejich zaměstnavatelům a kádrováním lidí v internetových diskusích. Lidi s kritickým pohledem k současné moci označuje jako "problémové typy, zkrachovalé existence a pološílence", žaluje je za to, že kdosi "dochází do Ruského střediska vědy a kultury" (před rokem 1989 byli takto udáváni lidé, kteří chodili do Amerického kulturního střediska pro "západní" LP desky) a obviňuje z prosazování "ruských vlivových operací a zájmů v ČR".
Příspěvky příznivců Romana Mácy jdou ještě více do detailů, co by se s těmito "závadovými" osobami mělo udělat:
"Tyhle skupinky pomatenců jsou hybridní zbraní Kremlu proti svobodné a demokratické společnosti. Podle toho by s němi mělo být zacházeno. V prvním kole by se mělo vykořenit zlo přímo u pramene odkud je organizováno. Jinak to nepřestane."
Nadšení udavačů typu Romana Mácy po zátahu německých bezpečnostních složek proti údajným spiklencům, plánujících státní převrat v SRN, neznalo mezí, byl doslova radostí bez sebe:
Prosím, pamatujte si tyto osoby a jejich postoje, až dojde k něčemu podobnému u nás, nebo přímo ve vašem okolí. V tu chvíli už bude pozdě si uvědomit, že nejde o nějaké bezvýznamné "ověřovatele faktů" a "lovce dezinformací". Jejich slovo bude znít jako rozsudek prokurátora, jejich lety shromažďované svodky budou využity jako nezpochybnitelné důkazy. Třeba zrovna proti vám.