Solidarita s vlastními vězniteli aneb Podporujte vyšší mzdy svých dozorců, udavačů a cenzorů z covidového koncentráku!
Jak nepochybovat o podpoře stávkujících zaměstnanců vysokých škol a vědeckých institucí, když víme, že ti samí lidé pomáhali rozpoutat covidový teror, nutili nás do očkování a volali po cenzuře nepohodlných názorů? Jak nevzbuzovat rozpaky, když se po vás chce, abyste se připojili k boji za důstojnější mzdy pro lidi, kteří ještě nedávno vyhazovali své vlastní bídně placené kolegy ze zaměstnání, znemožňovali jim pracovat ve svém oboru a způsobili jim existenční problémy?
Vědecká a univerzitní elita před pár dny demonstrovala za vyšší mzdy a zlepšení pracovních podmínek ve školství. Po státní moci zcela logicky požaduje ocenění za svou loajalitu a služby, jež režimu prokazovala zejména v posledních letech, kdy téměř v jednom šiku disciplinovaně podporovala covidové represe, omezování práv a svobod i umlčování nepohodlných názorů ve společnosti. Zatímco mnozí lidé byli za "covidu" nuceni zavřít své životnosti, nesměli vykonávat svou práci, byli vyhazováni ze zaměstnání kvůli neochotě se očkovat a hrozilo jim, že neuživí sebe ani vlastní rodinu, univerzitní elita a státem placení "vědci" se poslušně stavěli do front na PCR testy a vakcíny, v médiích horovali za lockdowny, po režimu vyžadovali uplatňování tvrdých trestů pro neposlušné a ochotně podporovali všechna represivní opatření. Vyhazovaných zaměstnanců (mnohdy vlastních kolegů) se nikdy nezastali. Místo toho se snaživě zapojovali do kampaní proti "dezinformátorům", kteří hlásali "konspirační teorie" o covidové plandemii jako zámince pro likvidaci živobytí obyčejných lidí a zotročení lidstva.
Světe div se, nyní se univerzitní honorace rozčiluje, že za nízké mzdy od státu nejsou schopni uživit sebe, ani vlastní rodinu. Ve svém prekarizovaném zaměstnání doslova přežívají jako otroci a stát jim ničí vlastní živobytí. Jaké to překvapení?! S neskrývaným pokrytectvím tedy žalují režim za to samé, čemu se během covidošílenství vysmívali pomateným antivaxerům a co s neskrývaným pohrdáním označovali jako "konspirační teorie".
Nyní se diví, že jim systém a státní moc neumožňuje důstojný život za adekvátní mzdu. Že jsou nuceni se zadlužovat a musí za vlastní práci žadonit o finanční příspěvky z jiných zdrojů jako ti dezoláti z "dezinformačních" webů. I oni dnes ve svých profesích i osobních životech pociťují diskriminaci a existenční problémy, i když splnili vše, co po nich režim žádal. Nyní opožděně vyčítají státní moci: "S takovou intenzitou jsme se vám snažili poklonkovat a podporovali covidovou totalitu, a stejně nám to k ničemu nepomohlo?!"
Konformní univerzitní obec má nyní možnost zakusit to, co zažívali jiní během posledních tří let a proti čemu naprostá většina ze zaměstnanců našich slovutných univerzit a vědeckých institutů (s čestnými výjimkami) ani slovem neprotestovala. Pamatuje si snad někdo jakoukoliv vlnu odporu z našich fakult, když museli opouštět svá zaměstnání obyčejní lidé ze zdravotnictví, školství i jiných oborů jen kvůli tomu, že se odmítli naočkovat neprověřenou mRNA vakcínou, případně nechtěli absolvovat ponižující PCR testování?
Pokud tedy univerzitní zaměstnanci nyní protestují proti špatným mzdovým podmínkám, mohou si vzít k srdci radu nynějšího ministra zdravotnictví Válka, který v červnu 2021 ještě jako poslanec "doporučil" zaměstnancům domovů pro seniory, pokud se nechtějí očkovat, ať jdou zkrátka pracovat jinam ("Dokážu si představit, že postupně bude v domovech pro seniory pro zaměstnance povinnost se očkovat. A těm, co to nebude vyhovovat, ať jdou pracovat jinam."). Inspirací zvláště pro špatně placené pražské univerzitní pracovníky mohou být výroky europoslance a pražského zastupitele Jiřího Pospíšila, který jim vysvětlí, že si stále žijí až příliš nad poměry a měli by se uskromnit (Žili jsme nad poměry a teď je na řadě redukční kúra, říká Jiří Pospíšil, Deník). Skoro se zdá, že nic jiného, než hovořit o životě nad poměry snad tito dobře živení a mnoha lety v politice zabezpečení pravicoví politici snad ani nesvedou. Připomíná to vtip, jak zaměstnanec přijde za šéfem, že by chtěl přidat. Šéf mu odpoví: "Tak přidej!" Reagovat na tyto TOP-hajzlíky bychom měli úplně stejně: Všechna čest, že se nám tak otevřeně svěřujete, jak jste si žili nad poměry; když se teď chcete uskromnit, tak se tedy uskromněte, není problém.
Pospíšilův stranický kolega a veterán života nad poměry Miroslav Kalousek by pak při déletrvající nespokojenosti mohl poskytnout cenné rady, jak hromadně vyhazovat nespokojené zaměstnance vysokých škol v souladu se zákoníkem práce, stejně jak to činí s "prokremelskými živly". Mnohé pomazané hlavy z pražských univerzit mu přitom zcela jistě budou aplaudovat do té doby, dokud se tyto čistky v rámci "úsporných opatření" nedotknou jich samotných.
Našim akademikům, kteří dnes stávkují proti nízkým mzdám, tíživé finanční situaci na školách i ve svých rodinách a volají po solidaritě, je proto třeba připomenout, jak solidární a tolerantní k ostatním byli v době vakcinačního teroru. Porovnejme jejich tehdejší přístup k těm, kdo museli snést nejhrubší ponižování a rovněž řešit finanční i existenční problémy. Dokladů o tom, co se dělo na všech stupních škol, je více než dost. Svědectví o nátlaku a diskriminaci na školách během covidového běsnění přinesla na loňské konferenci Covidkon II studentka Aneta Hlinčíková, která hovořila o zkušenostech a obtížích studentů i vyučujících od základních, přes střední až po vysoké školy: výsměch, šikana, izolace, vyhrožování i vylučování ze studijních kolektivů a propouštění z pracovních poměrů. Výpovědi byly shrnuty v PDF publikaci Změny matrixu (ke stažení zde PDF 2,5 MB).
Při sledování přehlídky zkušeností studentů s nátlakem očkované a rouškované většiny můžeme vidět, jak to bude vypadat v celospolečenském reálu při zavedení systému sociálních kreditů, digitální měny a totální kontroly v Nové normalitě NWO. Učitelé a dozorci ve školách řvali po dětech, pokud neměly správně nasazen respirátor, nesměly si dojít pár metrů do skřínky pro sešit nebo na záchod. Neočkovaní byli označováni jako hanba fakulty, odpad, černé ovce, malomocní, nezodpovědní sobci a egoisté, kteří ohrožují všechny okolo sebe; kvůli neochotě se očkovat byli dokonce nazýváni VRAHY, kvůli nimž všichni trpíme. Podobnou ostrakizací si prošli i učitelé a další neočkovaní zaměstnanci, o čemž vypovídá také v předchozím článku zmíněný dokument Netečkované příběhy.
Smutnou (ale očekávanou) zkušeností je, že naprostá většina učitelů i studentů se pod nátlakem přizpůsobila a raději se nechala naočkovat. Takto zpracovaní zase zpětně brutálně tlačili na "nepřizpůsobivé", kvůli nimž jsme se prý dlouho nemohli "vrátit do normálu". Na českých univerzitách se dokonce rozjely kampaně za očkování a iniciativy pro boj s dezinformacemi se slogany typu "Nechat se naočkovat znamená šířit dobro". Za zmínku stojí iniciativa olomoucké univerzity s názvem Zodpovědný Palacký, jejíž logo nese tvář zarouškovaného národního buditele. Věděli jste, že už Palacký nosil roušku a nechal se očkovat proti covidu?
V domnění, že stát za jejich loajalitu během covidu musí taktéž vyjít vstříc jejich mzdovým požadavkům, se dnes univerzitní elity typu osazenstva Palackého univerzity v Olomouci pustily do vyhrožování stávkou. To se ale velice mýlí. Vládní úředníci a nejvyšší školské orgány jim mohou maximálně při dobré vůli připomenout jejich chování během plandemie - diskriminaci, šikanu a vyhazovy kolegů. Mohou tak učinit přesně v okamžiku, kdy budou hlasitě vyvolávat hesla za udržení svých míst a navýšení mezd. Mám dojem, že ani v tu chvíli by jim nedošlo, o jakou licoměrnost se v jejich případech jedná.
Univerzitní zaměstnanci, stávkující za důstojnější platy jsou pochopitelně v právu, ale bohužel nedokáží a ani nechtějí současné dění chápat v souvislostech. "Přišla bída, chcípl pes, tam kde vládne ODS", znělo heslo na jednom transparentu při demonstraci. Když to vezmu doslova: Chcípl pes byla iniciativa osob, postižených covidovými represemi, proti bídě pořádal demonstrace Jindřich Rajchl. Připojili se tehdy nespokojení demonstranti z univerzit k těmto protestům? Ne ne, raději poslušně nosili roušky a kontrolovali ostatní, jestli dodržují opatření a nutili k očkování; podle nich tyto "špatné" demonstrace přece pořádali ti "extrémisté" z "dezinfo scény" a kolaboranti s Ruskem. Stačí do vyhledávače v A2larmu nebo v Deníku Referendum zadat třeba slovní spojení Rajchl, nebo Chcípl pes a neuvěříte svým očím, proč vysokoškolsky vzdělaní lidé s nízkými platy a v tíživé osobní situaci pokrytecky odsuzují někoho, kdo zjevně demonstruje i za jejich zájmy.
To samé se odehrává v hlavách redaktorů kdysi velmi obstojného, ryze "alternativního" Deníku Referendum, kde doslova píšou, že sociální politika vlády je sice fuj, ale "kolaborantský a nenávistný étos demonstrace na Václavském náměstí je třeba principiálně a se vším všudy odmítnout".
To je onen dialektický přístup některých "nezávislých" médií, přesně ve stylu bolševické propagandy: Myšlenky protistrany jsou možná správné, dokonce s nimi téměř stoprocentně souzníme, ale musíme je tvrdě odmítnout, protože vycházejí z nesprávné pozice západního imperialismu. Je třeba to posuzovat stranicky, soudruzi!
Ne, ti demonstrující jsou ze "špatné strany" spektra a nesmí mít pravdu. Sice nás právě oni varovali, že hrozí jakási totalita a bída, že nám budou brát vlastní živobytí, ale to byli ti frustráti a asociální živly, podléhající bláznivým konspiračním teoriím, těm se nedá věřit. Jo, a taky se nechtěli povinně očkovat, no co byste od nich chtěli, tyto nezodpovědné dezoláty snad podporovat nebudeme, ne?
Ale po roce se probereme a uspořádáme demonstrace proti bídě a hrozbě represivního režimu, čili proti tomu samému, ale tentokrát už doopravdy. My jsme totiž ti správní demokraté, takže nás prosím všichni podpořte, jinak hrozí, že zahyneme hlady. My jsme přece nikdy nepodléhali těm hnusným proruským dezinformacím, tak prosíme, buďte s námi solidární.
Tohle už tu bylo v minulosti vícekrát: lidé z univerzitní a vědecké obce celé roky hlasitě podporovali vládní pravicovou politiku, papouškovali hesla jako méně státu, úsporná opatření, snižování výdajů, horovali za tržní ekonomiku, v níž je každý zodpovědný sám za sebe a musí se umět dokázat postarat o své živobytí sám. Pak najednou zjistí, že halasně propagovaná pravidla neoliberálního kapitalismu mají svůj neblahý dopad i na jejich do té doby jistá a relativně dobře placená místa na univerzitách a vědeckých pracovištích. A tak náhle zjišťují, že ona "úsporná opatření" ohrožují i jejich vlastní živobytí. Pokud se týkají jen "těch dole", nikdo z nich se neozve, nikomu z nich to nevadí. Takových iniciativ náhle probuzených akademiků bylo již v minulosti dost a dost, za všechny mj. výzva z roku 2007 a spousta dalších; opožděný šok do té doby konformních intelektuálů skvěle komentoval sociolog Jan Keller (Jan Keller: Upřímný úžas mužů vědy, Právo 4. 7. 2009).
Pak tato vysokoškolská honorace, jež se domnívala, že si ji stát bude hýčkat jako elitu, přichází s prosíkem k těm, kteří je z pozice síly dusili a ničili jejich živobytí. Tváří v tvář státní moci se ocitají v uctivém předklonu a se zoufalstvím v očích se doprošují, aby jim aspoň upustila o trochu více drobků z talíře. No, jistěže se samou ochotou přetrhnou! Vždyť většina těchto servilních intelektuálů celá léta sama žádala, aby režim národu ještě silněji utahoval opasky. Tak proč by se zrovna k nim měl chovat jinak?
"Dodržujte pandemická opatření, noste roušky, stříkejte se dezinfekcí kdekoliv a kdykoliv, vyzývejte své okolí k očkování, choďte si preventivně píchat několik dávek za měsíc, nahlašujte osoby bez respirátorů a udávejte je policii, rozhánějte demonstrace antivaxerů, bijte je obušky, pošlete na ně těžkooděnce a vodní děla, netolerujte ve svém okolí osoby bez PCR testů, vyhazujte neočkované ze zaměstnání, ať platí tučné pokuty za svou nezodpovědnost, ať si hradí plnou částku za zdravotní péči, ať pocítí tvrdou pěst naší dělnické třídy spořádaných očkovaných občanů, poslušně dodržujících všechna nařízení státní moci!"
A za pár měsíců ti samí poslušní občané jdou protestovat proti státní moci a dovolují si žádat lepší zacházení s jejich vlastními životy, lepší podmínky v zaměstnání a vyšší mzdy, aby nespadli do existenční bídy? Režim jim může akorát doporučit, aby se poslušně zašli píchnout další povzbuzující látku proti covidu, ta jich trochu zklidní. Vždyť v uplynulých třech letech to přece byla i pro ně nejdůležitější věc na světě! Mnozí už nový pokyn pochopili. Dej si další dávku, a budeš v klidu, žádné strachy o to, jak se uživíš, zase bude vše v normálu. Pohoda, není co řešit, ne?
Aby bylo jasno: jsem si vědom obtížné finanční situace pracovníků ve školství a s jejich protesty se v zásadě ztotožňuji. S žebráckými platy je zejména v Praze a dalších větších městech naprosto nemožné uživit rodinu. Pokoušel jsem se však v prohlášeních protestujících najít aspoň jakési pochopení souvislostí s procesy, které se u nás i po celém světě odehrávaly v posledních letech, a jež měly svůj evidentní dopad na sociální oblast, pracovních i mzdových podmínek, i budoucnosti práce jako takové. Zda si zrovna badatelé na půdě sociologických a humanitních studií třeba neuvědomovali, že pokud je možné běžné studium na vysoké škole nahradit pofidérní on-line "výukou", trvá to déle než rok a půl a nikomu to evidentně nevadí (výplata jim přece stále chodí na účet), že v takovém případě jim kdosi nenápadně naznačuje, že jejich pracovní pozice mohou do budoucna doznat jistých změn. Natvrdo řečeno, že po Velkém covidovém resetu už nebudou potřební. V té době jsem však žádné protesty z našich univerzit proti tak zjevným náznakům nadbytečnosti svých pracovních míst nezaznamenal.
Ale abych byl v obraze, co si mladí vysokoškoláci aktuálně myslí, poslechl jsem si podcast se dvěma zaměstnanci fakult Univerzity Karlovy, kteří se připojili ke stávce za lepší mzdové podmínky pracovníků vysokých škol (Za těchto podmínek nemůžeme dál pracovat, říkají zástupci humanitních fakult z iniciativy Hodina pravdy, A2larm).
Oba hosté v rozhovoru popisují, jak obtížné je uživit sebe i svou rodinu za platy, které dostávají za svou práci na univerzitě. Jeden z nich zmiňoval příklad, kdy jeho tým dostal za úkol zpracovat studii o extremismu, která se pojila s možností získání grantu Evropské unie, přičemž vyplacení onoho grantu záviselo na splnění určitých podmínek zadání. Po určité době zjistili, že zadání grantu nejsou v žádném případě schopni splnit, protože by se vyznění celé práce ubíralo úplně jiným směrem, než zamýšleli a vůbec by nevystihovalo realitu analyzované oblasti extremistické scény. Celé studii přitom věnovali strašnou spoustu času a úsilí, a nyní se zdálo, že zcela zbytečně. Přepadaly je silné pochybnosti, zda mají právo za několikaměsíční vynaloženou práci požadovat důstojné ohodnocení.
Hádali se mezi sebou, jestli si za takovou práci vůbec zaslouží jakýkoliv plat a co teď mají dělat. Báli se, že pokud s tímto požadavkem půjdou "do ulic", tak se jim všichni vysmějí. Když kdosi nadhodil, že možná by bylo vhodné sehnat si peníze z vlastních zdrojů, obstarat si financování studie sami mimo univerzitní rozpočet, okamžitě to bylo zamítnuto: "Jsme přece součástí univerzitní instituce a připadá nám absurdní po nás požadovat, abychom si na svou práci sehnali peníze sami, z externích zdrojů!"
Na jedné straně to chápu. Zaměstnanci univerzity pracují na nějakém zadání, po čase zjistí, že na její dokončení v rozpočtu chybí peníze a univerzita jim oznámí, ať si na její dokončení seženou peníze sami. To určitě není správné řešení, v takovém případě přece nemusí být tito pracovníci ani v zaměstnaneckém poměru, když nedostávají za svou práci odměnu.
V tomto případě ale jde o naprosté pokrytectví smíchané s absurditou. Víme dobře, o čem bývají hlavně v posledních letech tzv. studie o "extremismu": mezi extremisty jsou v nich řazeni odpůrci očkování a covidových opatření, celá alternativní scéna s "dezinformačními weby" a vůbec kdokoliv, kdo si dovolí protestovat proti vládní politice a zpochybňovat "prozápadní" směřování republiky s příchylností k politice USA a Izraele. Příkladem nám může být nedávno uveřejněná studie Pražského institutu bezpečnostních studií (zde a PDF zde), kde se do detailů a s podrobným uvedením finančních obnosů rozebírají peněžní příspěvky, jež "dezinformátoři" vybírají od podporovatelů na svou činnost. Terčem studie jsou například i weby nesouvisející s politikou, např. zabývající se otázkou mimozemských civilizací, UFO a záhad naší historie.
Fascinující je troufalost, s níž nezisková organizace, dotovaná z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí, kritizuje jiné spolky a nadšence za to, že si od svých fanoušků opovažují žádat příspěvky na svou činnost. Proč by lidé, které zajímají UFO a mimozemské civilizace, nemohli finančně podpořit osobu, která pro ně pořádá přednášky a píše články a knihy na toto téma? Má člověk, jenž provozuje čtený a oblíbený web, zakázáno žádat své věrné čtenáře o finanční příspěvek jako ocenění své práce?
Vůbec netvrdím, že metoda doprošování se o peníze je ideální, u některých webů jsou všudypřítomné žádosti o příspěvek skutečně otravné a nemístné. Ale co je podstatné: pokud cosi takového kritizujete, vytváříte šmírovací seznamy lidí a v sáhodlouhých analýzách se pohoršujete nad jejich finančními příjmy, zkrátka nemůžete činit to samé. Je to stejné, jako by vám svobodný a bezdětný člověk dennodenně dával kázání ohledně výchovy vašich dětí, poučoval vás, kdy je máte mít, kolik jich máte mít, jak je musíte správně vychovávat a co musíte dělat pro úspěšný partnerský vztah a manželské porozumění. Resp. pokud u kohokoliv odsuzujete výběr financí od lidí, neměli byste taktéž žádat o peníze, natož se nechat dotovat od státních institucí. Platí to i pro tebe, Honzo C. Nebo ti to u jiných také překáží?
Ale zpět k tématu v rozhovoru z A2larmu: univerzitní pracovníci tedy několik měsíců zpracovávají obdobnou studii o "extremismu", sledují činnost svých objektů, dohledávají zdroje, analyzují souvislosti, sepisují svá zjištění. Během monitoringu alternativních webů hlasitě poukazují na to, že tito údajní šiřitelé "fake news" a "konspirací" vybírají peníze od svých čtenářů, což bývají částky v nehorázných výších stokorun a někdy i tisícikorun. Toto škemrání o peníze bývá vhodným terčem posměchu i poukazem na bezvýznamnost jejich činnosti ("Ubožáci, musí na svůj podřadný koníček žadonit o prachy od stejných zoufalců, jako jsou oni, cha cha!").
Jakmile se analýza chýlí k závěru, náhle zjišťují, že grant, který by finančně pokryl jejich práci na celé studii, pravděpodobně nezískají. Hrozí jim, že za běžnou univerzitní mzdu neuživí sebe ani svou rodinu. Co teď? Začnou vážně zvažovat, že se na svou práci pokusí získat peníze jinou cestou (je jim to dokonce nepřímo doporučeno fakultou). Jak? Přichází pointa: Budou poníženě žadonit o příspěvky od jiných dárců, mecenášů a příznivců, stejně jako ti šiřitelé fake news a "extrémisté" z dezinformačních webů, které ve studii tvrdě kritizují, a jež za stejnou činnost častují pohrdavými poznámkami!
Zkuste se nesmát.
Nina Wančová z Ústavu informačních studií a knihovnictví FF Univerzity Karlovy v podcastu A2larmu přes všechny tyto rozpory ve vlastním svědomí prohlásí: "Chceme vzbudit novou vlnu solidarity a říci: Jsme na tom stejně jako vy všichni ostatní, také vykonáváme tzv. prekarizovanou práci."
Je mi líto, ale nejste na tom jako všichni ostatní. Rozhodně ne jako ti, jimž bylo za "covidu" zakázáno pracovat nebo provozovat svou živnost a ocitli se najednou bez prostředků; nebo jako ti, kteří byli během "covidu" diskriminováni, finančně trestáni i vyhazováni ze zaměstnání, třeba jen za to, že se nechtěli naočkovat. Neslyšel jsem od vás, že byste se tehdy svých kolegů i studentů zastali a volali po solidaritě s lidmi, kteří se díky covidových represím dostávali do finančních i osobních problémů. Za normálních okolností byste měli mé sympatie, rozhodně si totiž nemyslím jako jistá část "alternativy", že veškeré humanitní a filosofické fakulty jsou k ničemu (ne na všech letí "gendry" apod.). Ale netvařte se dnes tak, jako byste se po třech letech totalitních a běžný život omezujících opatření probudili a náhle zjistili, že zrovna a jen vy máte potíže uživit sebe i vlastní rodinu. Vždyť vy jste byli jedněmi z těch, kteří pomáhali nastolit covidové represe a dostat spoustu obyčejných lidí na kolena, ať už tím, že jste mlčeli, nebo voláním po zákazech výkonu práce pro neočkované, omezováním svobod, cenzuře a umlčováním pochybujících hlasů s jiným pohledem na "pandemii" k tomu sami přispěli.
Nežádejte o solidaritu, je to od vás, jak by řekl jeden "pan profesor", nesmírně falešné. Je to stejné, jakoby vězeň v koncentráku žádal o vyšší prémie pro svého dozorce a u vedení věznice pro něj orodoval za větší rozsah zaměstnaneckých výhod, aby mohl svou práci bachaře vykonávat efektivněji a s větším nadšením. Vděku se vězeň od svého bachaře nedočká; druhý den mu bude stejný dozorce opět svými holínkami šlapat po hlavě. A vy jste již na nové kolo covidových restrikcí, cenzury nepohodlných názorů a společenského nátlaku na neočkované taktéž dokonale připraveni, není-liž pravda? Dle vašich analýz "dezinformační scény" a připravovaných studií o "extremismu" je to více než zřejmé. Největší legrace bude, až budete muset před jejich dokončením veřejně prosit o příspěvky různé dárce a mecenáše a tahat peníze od svých známých, abyste vůbec zaplatili nájem. Stejně jako to dělají ti "extrémisté" z dezinformačních webů, jimž se dnes za to samé vysmíváte.
Už jenom čekám, až se stádo ve frontách na šestou dávku vakcíny, se dvěma respirátory na ústech, dobrovolně nasazenými sledovacími náramky a covid pasy v mobilech, začne se vší vážností domáhat návratu svých nezadatelných práv a svobod. Tehdy se určitě všichni potrháme smíchy.