Jako z Huxleyho Krásného nového světa: Očekávat od fanatických covidiotů, že budou vědět, co je to svoboda? Taková naivita! Oni se chtějí očkovat, chtějí být otroky, a ne být svobodní
Ve svém okolí už jsem rezignoval komukoliv cokoliv vysvětlovat, když lidé sami nedokážou rozpoznat tu falešnou hru, kterou mocní tohoto světa rozehráli. Jeden týden jako ovce chodí v rouškách, respirátorech, ostražitě dodržují odstupy, nechají se testovat osobami v ochranných oblecích a šťourat se nose. Další týden se postaví do nekonečné fronty na očkování v obchoďáku, skoro jako by si šli dát zmrzlinu, protože jim řekli, že můžou vyhrát tenisky.
Ne že by mě ten přístup velké většiny lidí překvapoval. Neměl jsem žádné iluze, že by lidé, kteří jsou od malička vychovávání v poslušnosti, stádnosti a k podvědomému návyku, že musí důvěřovat všemu, co jim řeknou autority, reagovali jinak než stádově. Spíš se mi jen bohužel potvrdilo, co jsem si dávno myslel. Že když dojde k lámání chleba, lidé dokážou zradit své zásady, popřít své názory a totálně obrátit své původní postoje, které zastávali chvíli před tím, než se dostali do krizové situace.
Toto video se sdělením bývalé hygieničky už kolovalo po internetu před půlrokem. Sděluje v něm, že žádná epidemie podle platných hygienických norem tady není, je to jen globální politická hra:
Eva Trávníčková - Epidemie?
https://www.youtube.com/watch?v=h3LewlH-mX4
Není podivné, že to nikdo nevyšetřuje? Trestní orgány, policie v tomto ohledu nefungují, šíření poplašných zpráv a vyvolávání děsu nikdo z těch jinak iniciativních organizací nemá zájem řešit? Tajné služby nereagují (řeší místo toho chimérickou ruskou hrozbu)? Mediální hlídači selhali - pravděpodobně úmyslně?
Co se dá dělat, když média buší rok a půl lidem do hlav, že je tady smrtelná pandemie a všichni kolem umírají navzdory tomu, že nikdo v okolí těch osob nezemřel ani neonemocněl, lidé sedí doma za plný plat a děcka nechodí do škol, protože by mohly chytit smrtelnou nemoc, ale zato řvou od rána do večera na sídlišti. Všichni asi celý čas velice trpí smrtelným onemocněním, sedí zarouškovaní a zabarikádovaní doma a izolovaní od rodiny, známých, kolegů, ale první týden v červenci už se můžou vesele vydat na dovolenou k moři.
Kdyby tady řádil smrtelný virus, nechodil by nikdo bez problémů na nákupy do obchodů, prodavačky a pokladní by kolabovaly ve velkém, popeláři a lidé pracující s odpadem by umírali jeden za druhým, ve městech by se vršily nesvezené odpadky. A hlavně vrcholní politici by byli schovaní v krytech!
Čeho jsou schopni zfanatizovaní lidé ke člověku, který zastává jiné názory než stádo, můžeme vidět na tomto videu: nechají vystopovat jeho bydliště, zasílat mu temné výhrůžky (práce tajných služeb?), posprejovat mu dům a auto, vyhrožovat jeho rodině a okolí atd.
A Message to My Harassers
https://www.bitchute.com/video/6izxLwECuUCb/
A čím je ohrožuje? Že natáčí videa na internet, které sleduje jen úzký výsek diváků, na rozdíl od masové propagandy ve veřejných sdělovacích prostředcích?
Pořád jsem si říkal, co mi připomíná současná očkovací hysterie a fanatismus zmanipulované většiny proti komukoliv, kdo jen trochu pochybuje. Aby ne, byla to scéna v mé oblíbené knize Krásný nový svět (česky Konec civilizace) od Aldouse Huxleyho. Jde o scénu, kdy se hlavní hrdina dostane k rozdělování léků podřadným masám, snaží se je přesvědčit, aby ty jedy odmítli, ale zfanatizované ovce se místo toho vrhnou na něj!
Titul knihy Krásný nový svět ve své podstatě přesně odpovídá novotvaru NOVÁ NORMALITA, termínu vnucovanému covidfašisty pod dohledem architekta Velkého Resetu Klause Schwaba.
Krásný nový svět = Nová Normalita
Hlavní hrdina knihy se náhodou dostane k přidělování léků, navozujících radost a spokojenost, a delty (jistý vadný produkt inkubátorů), dychtivě čekající na svou dávku, po něm horlivě natahují ruce a úplně zuří touhou po své "somě".
On však místo přidělování zařve:
"Copak se vám líbí být otroky? Nechcete být svobodní, nechcete být skutečnými lidmi? Víte vůbec, co je to lidství a svoboda?"
Ale delty na něj tupě a prázdně hledí a nechápou, o čem to mluví.
"Nechcete? Tak tedy dobře. Já vás naučím. Osvobodím vás, ať chcete nebo ne."
A vyhodí celý obsah léků oknem: "Neberte už ty hnusné jedy! Zahoďte to!"
A zděšené a zfanatizované delty se z hrůzy, že jim vzal jejich každodenní "potřebu", vrhnou se vší zuřivostí na něj.:)
Nepřipomíná vám to něco? Vůbec se nepodobá současné hysterii orouškovaného zmanipulovaného davu, který vyhrožuje neočkovaným, že škodí celé společnosti, protože se nesklonili a neplní poslušně pokyny mocných tak, jak všechny ostatní ovce?
V knize potom hlavními hrdinovi, jenž se postavil zfanatizovanému a jedy oblbnutému davu, domlouvá inspektor při výslechu:
"Svět je stabilní. Lidé jsou šťastní. DOSTANOU, CO CHTĚJÍ, A CHTĚJÍ JEN TO, CO MOHOU DOSTAT. Daří se jim dobře, nejsou nemocní, nemají strach ze smrti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než se chovat mají. A když se něco nedaří, je tu SOMA. A vy teď přijdete, a vyhodíte somu z okna ve jménu svobody. SVOBODY! Očekávat od delt, že budou vědět, co je to svoboda! Chlapče, chlapče!"
Jak myslíte, že dopadnete, pokud se dnešním očkovaným ovcím budete snažit vysvětlit, že jsou nesvobodní? :)
Dnešní svět připomíná Huxleyho temnou vizi Krásného nového světa v daleko více ohledech a více než si myslíme. Nátlak zmanipulovaného stáda na svobodné lidi je čím dál silnější a neutuchajícím vlivem mediální propagandy se bude dále stupňovat. Dnes ve věcech nošení roušek a očkování, zítra v záležitostech povinného čipování, zákazu hotovosti, zavedení digitální měny, sociálních kreditů a totálního dohledu nad soukromými životy.
Budete se snažit o odpor? Pokusíte se v takové situaci stádu vysvětlit význam slova svoboda?
Přečtěte si celý úryvek zmíněné scénky z knihy Aldouse Huxleyho, ať víte, co vás čeká:
"Vyslechněte mě, prosím vás," křičel divoch vážným tónem. "Poslyšte, co vám řeknu..." Ještě nikdy nemluvil na veřejnosti a bylo mu velmi zatěžko vyjádřit, co chtěl říci. "Neberte to hnusné svinstvo. Je to jed, je to jed."
"Poslyšte, pane Divochu," pravil pomocný pokladník a smířlivě se usmíval. "Byl byste tak laskav a nechal mě..."
Jed, který otravuje duši i tělo."
"Ovšem, ovšem, ale nechtě mě dokončit rozdělování, ano? Buďte tak laskav." S obezřelou něžností, jako by hladil zvíře, o němž se všeobecně ví, že je nebezpečné, poklepal divochovi na rameno. "Jen mě nechtě dále..."
"Nikdy," křičel divoch.
"Ale podívejte se, člověče..."
"Zahoďte ten hnusný jed."
Slovo 'zahodit' proniklo ochrannými vrstvami nechápavosti do vědomí delt. Z davu se ozvalo zlostné reptání.
"Přišel jsem, abych vám přinesl svobodu," pravil divoch a obrátil se k blížencům. "Přicházím..."
Víc už pomocný pokladník neslyšel. Proklouzl z vestibulu a hledal jisté číslo v telefonním seznamu.
"Což se vám líbí být otroky?" volal divoch, když přišli do nemocnice.
Byl v tváři celý zardělý a oči mu rozhořčením horečnatě svítily. "Chcete být stále nemluvňátka? Ano, nemluvňátka, vrnící a cintající," dodal a v zoufalství nad zvířecí tupostí těch, které přišel zachránit, je zahrnul přívalem urážek. Ale jeho nadávky se odrážely od tlustého krunýře stupidity, dívali se na něj s prázdným výrazem tupého a chmurného záští v očích. "Ano, jako podělané děti," křičel.
Zármutek a lítost, soucit a povinnost, to vše teď bylo zapomenuto, strávila to hluboká a silná nenávist k těm zrůdným podlidem. "Nechcete být svobodní, nechcete být skutečnými lidmi? Víte vy vůbec, co to je svoboda a lidství?" Vztek mu dodával výmluvnosti, slova se mu snadno vybavovala a jen se hrnula. "Nechcete?" opakoval, ale nedostal žádnou odpověď. "Tak tedy dobře," pokračoval vztekle. "Já vás naučím. Osvobodím vás, ať chcete nebo nechcete." Otevřel prudce dokořán okno, které vedlo do vnitřního dvora nemocnice, a začal škatulky se somovými tabletkami vyhazovat plnými hrstmi ven.
Při pohledu na tuto svévolnou svatokrádež dav v khaki na chvíli zmlkl a zkameněl údivem a hrůzou.
"Zbláznil se," šeptal Bernard s očima široce rozevřenýma. "Zabijí ho. Oni ho..." Tu se z davu ozval hlasitý křik. Vlna se hrozivě pohnula a hrnula se k divochovi. "Ford mu pomoz!" pravil Bernard a odvrátil oči.
"Přičiň se, a Ford ti pomůže." A se smíchem, přímo s jásavým smíchem razil si Helmholtz Watson cestu davem.
"Svobodní, svobodní!" řval divoch, jednou rukou házel somu na dvůr a druhou mlátil do nerozeznatelných tváří útočníků. "Svobodní!"
A náhle stál Helmholtz vedle něho - "Ten dobrák Helmholtz!" - a dával také rány - "Být konečně lidmi!" - a také vyhazoval jed plnýma rukama z okna, "Ano, lidmi! lidmi!", až už žádný jed nezbýval.
Sebral příruční pokladnu a ukázal jim černou prázdnotu. "Jste svobodni!"
Delty zavyly a zaútočily s dvojnásobnou zuřivostí.
***
"Protože náš svět není již světem Othellovým. Nemůžete vyrábět vozy bez oceli - a nemůžete psát tragédie bez sociálních otřesů. Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastni. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat. Daří se jim dobře, jsou bezpečni; nikdy nejsou nemocní, nemají strach ze smrti; netrápí je matka ani otec; nemají ženy ani děti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než jak se chovat mají. A když se něco nedán, je tu soma. A vy si teď přijdete, pane Divochu, a vyhodíte somu z okna ve jménu svobody. Svobody!" Zasmál se.
"Očekávat od delt, že budou vědět, co je svoboda! A teď dokonce chtít, aby rozuměli Othellovi! Chlapče, chlapče!"